Recenze: Samuraj a vězeň ukazuje, že není Kurosawa jako Kurosawa

Japonsko je země s úžasně bohatou historií. Ať už se filmaři rozhodnou věnovat se kterémukoli období, dá se očekávat, že výsledek bude pro mezinárodní publikum velmi atraktivní. Zachytit očekávanou dobovou atmosféru se většinou daří na výbornou. Z obsahového úhlu pohledu to bývá trochu složitější. Platí to i pro Samuraje a vězně, který nás zavádí zpátky do 16. století. Legendární šermíř Musashi Miyamoto zatím ještě ani nemohl vejít ve známost, nicméně provincie Harima, se kterou také spojil svůj život, nás bude zajímat. V době válčících států sídlí na hradě Arioka samuraj Araki Murashige. Po svém boku má paní Chiyoho, která možná má a možná nemá na okolní dění velký vliv. Na hrad si dělá zálusk Nobunaga Oda, jenž vyšle svého posla Kurodu Kanbeie. Není popraven, ale uvězněn, což se ukáže býti ideálním řešením, protože se rozjede série záhadných úmrtí, s jejichž vysvětlením by měl opakovaně pomoct právě ten, kdo proti své vůli tlí v okovech v hradním žaláři.