Recenze: Soderberghovi Christopherové jsou komorní přehlídkou cynismu a lidskosti

Představte si starého, bílého, přechytralého muže, který nabyl dojmu, že snědl všechnu moudrost světa, vypil všechny poháry hořkosti a má výhradní právo udělovat lekce z estetiky. A teď si představte, že do jeho prachem zapadlého království vkročí mladá žena s kamenným výrazem a bez jediného slova mu dá najevo, že je ve skutečnosti jen sebestředný ješitný spratek, který zničil jediný vztah, na němž mu v životě záleželo. Přesně v této společnosti budeme trávit čas díky Stevenovi Soderberghovi. Režisér, který se často potácí tam a zpátky mezi blýskavou hollywoodskou zábavou a úsporným nezávislým filmem, natočil komorní studii lidské prázdnoty, upadající legendy a nevysvětlitelné empatie. To, co stvořil, je absurdně vtipné, kousavé, mírně melancholické a divácky strhující.