Grotesky socialismu. Jak jsem prožíval to ošemetné dvacetiletí takzvané normalizace. Glosa Iva Fencla

Sem tam potkám lidi mladé, ale mozky mají malinko vymyté. Naprosto neříkám, že úplně, a kdo si dejme tomu přečte krátkou knihu Husitská revoluce od Petra Čorneje, nebo jeho Jana Žižku, tak je, řekl bych, v obraze ohledně historie patnáctého století. Tak to bylo, tak se to tenkrát seběhlo. Ale nechci mluvit o husitství, pamatuji socialismus. Ne komunismus, ten jsme pouze budovali, jak mi ve škole vysvětlovali. Rokem 1989, kdy mi bylo pětadvacet, to skončilo, a někteří mladší lidé si roky 1948-1989 představují dnes jako hotové Dantovo peklo. Slýchám o Mileně Horákové, uranových dolech, báťuškovi Stalinovi (naštěstí nepanoval u nás), o Gottwaldovi, Jiřině Švorcové, slýchám ledacos. Většinou je to pravda, někdy polopravda, taky se setkávám s neuvěřitelným nepochopením doby.