Noční můra i smíření s vlastní smrtelností. Proč letos (ne)chodit na školní sraz?
Před 4 měsíci
„Mrcha, vypadá furt stejně.“ „Jejda, koukni, chudák, s tím panděrem a pleší bych ho vůbec nepoznala!“ „A co Karel? Zase nedorazí? Jo, aha, on už nikdy nedorazí…“ Pár vět, které někdy i šeptem, provázejí po letech pořádané školní srazy. Co všechno v nás taková setkání probouzí a proč je někdo přijímá s radostným očekáváním a jiného byste tam nedostali ani párem volů?