Josef Kovář: muž, který "opravuje" Olomouc

V Olomouci je dnes díky němu, aspoň dočasně, hezčí třeba schodiště z Blažejského náměstí, Terezská brána, budova na starém autobusovém nádraží nebo již zmíněné Michalské schody do Bezručových sadů. Josef Kovář si vybírá exponovaná místa, která jsou hodně na očích, a přitom nikdo neřeší, že jsou počmáraná, posprejovaná a ošklivá. Ačkoliv kolem nich chodí tisíce místních lidí i turistů. Takovou situaci považuje Josef Kovář za ostudu. „Proto jsem do toho šel. Vybral jsem si ta nejšpinavější místa v Olomouci, abych ukázal, že to jde a má to smysl. Je pouze na nás, co jsme ochotni tolerovat,“ vysvětluje motivaci muž, který si vybere místo, nakoupí za své peníze barvy, s památkáři vyřeší správný odstín, od majitele nebo správce objektu si zajistí souhlas s opravou a ve volném čase pak odstraňuje čmáranice sprejerů a vandalů. Dodejme, že jedná jak s úředníky magistrátu, tak s památkáři, kteří kontrolují, jestli na zamalování různých graffiti používá správný druh barvy a odstín. „Oslovím úřednici, jestli budova spadá do jejich majetku nebo správy, a následně řeším, kdo mi z pozice majitele povolí obnovovací nátěr omítky. Pokud je to v památkové zóně, památkáři chtějí potvrdit svou důležitost a na místě kontrolují nanesený odstín,“ říká pro Hanácký Večerník Josef Kovář. Jak ho vůbec napadlo pustit se do nekonečného boje? „První rozhodnutí padlo, když jsem seděl v prázdném pískovišti, kde se pokoušela hrát dcera, a mně přišlo, že je všem všechno jedno, že neřešíme, v jakém stavu co je. Máme festivaly v ulicích a vystavujeme krásné promo fotky, ale zapomínáme na lidi, kteří tu denně chtějí žít a navštěvovat obyčejná místa a mít z toho příjemný pocit,“ říká Josef Kovář. „Kritika zní stále, lidé nevěří, že to vydrží. Já už pres dva roky dokazuji, že je to jen o naší toleranci, co si necháme líbit. Já své hranice posouvat nehodlám. Takže lidem ukazuji, že je to v nás a na nás,“ opakuje své přesvědčení Josef Kovář. Pochvaly prý slýchává od dětí: „On to maluje, aby to bylo pěkný zase. To je ta nejhezčí pochvala.“ Pozitivní ohlasy mívá také od zahraničních turistů. Psal mu například turista z Japonska, který sleduje proměnu Terezské brány, sklidil obdiv od Američanů, Španělů a dalších. Olomoučané mu prý naopak často říkají, že to, co dělá, je zbytečné, protože to stejně nevydrží a zase to vandalové pomalují. Nedávno se dočkal poděkování z oficiální facebookové stránky statutárního města Olomouce. Josef Kovář říká, že poděkování je fajn, nicméně od stotisícového města se čtyřmiliardovým rozpočtem očekává, že se bude o svůj majetek a veřejná prostranství místo děkování lépe starat. „V tom je smysl města, aby udržovalo pořádek a veřejný prostor čistý a reprezentativní,“ dodává. Za výsměch považuje, když se graffiti opakovaně objevují na místech, kde jsou policejní kamery a kde se třeba předtím fotili politici. Do práce na zvelebování města investuje spoustu času i peněz. Nevadí to jeho blízkým? „Rodina mé rozhodnutí přijala, vědí, že jsem se rozhodl opravdu zkusit něco změnit, i když to znamená obětovat čas a nemalé peníze. Pro upřesnění – na můj transparentní účet dorazilo v roce 2024 zhruba 8 tisíc korun, letos také kolem 8 tisíc. Vše jsem přehledně zveřejnil na svém facebookovém profilu. Každý řemeslník pozná, že jen oblečení, ve kterém natírám, stojí často podobné částky. Nejde tedy o peníze, které by mi změnily život nebo výrazně ulehčily práci. Ale i tak si té podpory vážím – vnímám ji jako závazek vůči lidem, kteří chtěli být alespoň malou součástí toho, co dělám. A za to jim patří velké díky,“ vysvětluje pan Kovář. Současně zdůrazňuje: „Není to jen o kritice rad