Ďábelský doktor QQ, vyhozené Ohníčky, démonická kůlna. A čas bez konce. Glosa Iva Fencla

Hrdinou mého dětství byl ďábelský doktor QQ. Bylo mi jedenáct let a jen pár listopadových dní roku 1975 jsem chodil hrát pozemní hokej na ulici o dva bloky dál. Šťasten si to chovám jako rozsáhlou éru, ačkoli muselo jít o pouhých pár týdnů. A proč pak sportování skončilo? Nevím, ale jen o mače s tenisákem se stejně nejednalo a opakovaně jsem se stával srdcem chumlu posluchačů, poněvadž jsem zábavně žvanil a žvanil, fabuloval a vyprávěl. Tuhle schopnost jsem v sobě objevil zhruba v devíti letech a činila ze mě hvězdu v očích Petra Nepodala, Káji Kuchynky a spousty dalších spolužáků.