Spisovatelství jako chiméra, terapie i ryzí potřeba. Aneb život podle I. F. Glosa Iva Fencla

Když jsem byl panic, mimo jiné jsem sníval, jak píši u stolu nějaký příběh, ne-li knihu, a tu přichází dívka, kterou zrovna marně miluji, a pokládá mi ruce na ramena. Místnost ale vždycky byla útulná už předtím; ještě jinými slovy jsem grafoman. To mohu napsat s klidem, protože výraz není přesně definován. Tak či onak jsem psával od dětství, což provázívalo kreslení komiksů, ale pár let po dvacítce jsem s komiksy skončil. Od té doby jen píši a nikoli pořád, takže sám se nepovažuji za grafomana, i když mě tak nedávno nazval v jedné recenzi mé knihy Ochránci morčete sám Patrik Linhart (v příloze 41. literární revue Pandora 2012/3).