Moje krátká cesta na prkna Národního divadla a následný návrat z výšin zpátky na zem. Album Ondřeje Suchého

Bylo mi necelých šestnáct. Divadlo Semafor tehdy mělo stále ještě na repertoáru Člověka z půdy, objevila se Taková ztráta krve, Papírové blues a Zuzana je sama doma. A já se zbláznil. Zbláznil jsem se do Pavlíny Filipovské. V zákulisí Semaforu jsem začal být pečený vařený, jihl jsem v kabině zvukaře Bohouše Palečka a osvětlovače Tondy Plannera, to, když Pavlína na jevišti vedla zamilované řeči s Karlem Brožkem a když se posléze zlomocí záporného „člověka z půdy“ Miroslava Horníčka ocitla její duše na Měsíci.