Nohavica a ti druzí. Komentář Štěpána Chába
Před 3 roky
Máme takový zvláštní přístup k lidem, k umění, ke kultuře. Jakmile se nám někdo přestane hodit do naší aktivistické brožurky plné „spravedlivého“ rozhořčení, vyhrneme si rukávy a vrhneme se na jeho dílo. A máme potřebu ho kárat (přinejmenším) a zakazovat (když by bylo zcela po našem). A děje se to napříč glóbem a napříč tématy. U nás uhodila kosa aktivismu na Jaromíra Nohavicu. To je ten, co odmítl mrštit Putinovi medaili do jeho opuchlé ruské tváře, ne ten, co má za sebou stovky písniček, které pozvedly český národ na duchu, až z toho chvilkami poletoval mezi oblaky.