Vlast(n)í recenze: Utrpení a jiné žánry

Je to jako vracet se domů, číst texty Dory Kaprálové. Ohmatávat maličkosti, všímat si detailů, pojmenovat intimnosti – ne nic sexuálního, to ani náhodou, intimnost je v jejích povídkách a záznamech jiného druhu: máme podobnou generační zkušenost, dětství u babiček a dědečků v jejich seknicích i městských bytech, devadesátá léta a Brno, žebráci na České, láska ke koukání z oken vlaků, rozechvění z toho, že když vstoupíme na balkon, otevíráme své nitro světu a nahlížíme do niter těch ostatních v oknech naproti a pak se zase vracíme do ulit.