Dětství jsem prožil s mladší sestrou a „psíčkem“ Punťou. Glosa Iva Fencla

Je to letos už osmdesát let, co děcka přišla o psa Punťu a početnou jeho rodin(k)u. I páníčky: Hanku a Vašíka. Tento „Puntík“ byl zatrolený zlobič a moc rád utíkal z domova. Ale představoval dobový fenomén. Za osm let (1934-1942) bylo zveřejněno přes pět pokračování těchto - často velmi dobrodružných - příběhů. Podobně jako s Rychlými šípy to však za války skončilo. Trudně. A - oproti Foglarově klasice - návrat nastává dokonce teprve po roce 1989.