Sexuální nocturno za výlohou a jiné vzpomínky z Prahy. Album Ondřeje Suchého

Jsem milovníkem knih doslova od narození. Dokladem toho budiž historka, kterou si sám k svému tehdy nízkému věku nepamatuji. Tatínek by vášnivý čtenář, žel stále jedné a té samé knihy, z níž si přečetl před spaním jednu stránku, a pak s konstatováním, že si bude dál číst až v noci, usnul. Žádnou noc se ke knize neprobudil, takže se stávalo, že se dokolečka opakovalo to samé: Jedna stránka a konstatování, že další se budou číst až v noci. Tehdy už jsem měl své vlastní dvě knížky (Ferdu Mravence a Hýtu a Batula), které jsem si prý rovněž bral do postýlky, strčil je pod polštář a oznámil jsem důležitě pobavené rodině: „Nížtičky noci!“