Zapomenutý příběh děsivého stavení: Jedenáct zavražděných

Existuje u nás jediný dům, kde řádili dva sérioví vrazi. Nezávisle na sobě. Zavraždili v něm jedenáct lidí. Jeho příběh je zcela zapomenutý. Přitahuje zlo další zlo? Spáchat na konci 19. století vraždu bylo na venkově velmi jednoduché. V lékárnách a u drogistů se dal běžně sehnat arsenik, používaný jako jed na hlodavce a v malém množství přidávaný do potravy koním. Bílý prášek bez chuti a zápachu měl navíc pro traviče tu výhodu, že příznaky otravy se velmi podobají běžným žaludečním onemocněním. Úmrtí v mladém věku tehdy byla také běžná a jediným rizikem, které pachatel nesl, bylo možné podezření lékaře, pokud byl k otrávenému přivolán. V takovém případě povolal četníka a ten případně vyšetřujícího soudce. Otrava utrejchem se dala v 19. století odhalit analýzou tělesných ostatků. Nesnesitelná lehkost zabití, která tehdy na venkově panovala, vyústila v mnoho nikdy neodhalených vražd a v jeden neuvěřitelný příběh z Komárova na Pardubicku. Jde o příběh domu, ve kterém řádili dva sérioví vrazi po sobě, zanechali po sobě celkem 12 mrtvých, z nichž 11 vydechlo naposledy v domě číslo 30 v Komárově na Pardubicku. Ke všemu neuvěřitelnému je třeba dodat, že oba vrahy odsoudil stejný soud ke stejnému trestu prakticky ve stejný den v roce, oběšeni byli na stejné šibenici a skončili ve stejném neoznačeném hrobě. Je tohle vůbec možné? Ženich zachránce Komárovský statek je jedním z bohatších. V roce 1884 v něm žije rodina Marešových. Praprarodiče Josef a Anna, prarodiče Václav a Terezie a jejich dcera Marie Marešová s nemanželskou dcerou Annou. Marešovi jsou tak trochu ostuda vesnice, protože dosud svobodná Marie má šestileté dítě se svým švagrem. Ženich, který by uklidnil veřejné mínění a trochu urovnal reputaci, jak se to tehdy v podobných situacích dělalo, by se hodil. Jenže třiatřicetiletá Marie nemá evidentně moc na výběr. Nakonec se ale najde o šest let mladší nemajetný dělník […]