Po dochovaných stopách známé koňky: Nebyla první a nevedla do Lince

O železniční trati České Budějovice-Linec se často tvrdí, že byla první železniční tratí na kontinentální Evropě. První nebyla a nevedla jen do Lince. Trať, zprovozněná na prvním úseku v září 1827, o dva měsíce předběhla francouzská koňka mezi městy Saint-Étienne a Andrézieux. Českobudějovická dráha byla nejstarší alespoň v Rakousko-Uhersku a byla aspoň podstatně delší než trať francouzská. Na české straně je pozůstatků dráhy daleko méně než na straně rakouské. Je to dáno tím, že od Českých Budějovic stavba začala a když dospěla k dnešní hranici, začaly docházet peníze a navazující  úsek do Lince se stavěl se úsporněji s oblouky o poloměru jen několika desítek metrů a s víc než dvojnásobným maximálním povoleným stoupáním. Když se později dráha upravovala na dnes běžný rozchod rozchod a parní provoz, na rakouské straně bylo třeba hledat jinou trasu. Opuštěné těleso koňky je na mnoha místech dochované dodnes. Na české straně nám zůstalo jen několik strážních domků, z nichž nejznámější jsou domel číslo 1 v Českých Budějovicích, ve kterém je dnes malá expozice Jihočeského muzea, a bývalý strážní domek u přepřahací stanici v Bujanově. Nejvýraznějším pozůstatkem na české straně je budova přepřahací stanice s kovárnou v Holkově a krátký úsek na druhé straně dnešní silnice ke hranici. Dochovaly se na něm celkem dva můstky. Autentičnost technické památky ale trochu snižuje rozchod repliky kolejí. Ve skutečnosti byly od sebe jen 110 centimetrů. Sůl za zlato Historie dopravy z Čech na jih sahá až do doby bronzové. Do Čech byla přepravována středověká strategická surovina – sůl – a zpět zboží a vytěžené drahé kovy. Zlatá stezka vedla původně přes Šumavu do Bavorska a do oblasti Salzburku. V roce 1530 rozhodli Habsburkové, že zlatá stezka na Pasov bude nahrazena spojením na Linec, Gmünden a oblast Hallstattu, a jiná sůl že se do Čech vozit nebude. Ze solné komory až do Lince se […]