Největší rána Helmuta Gaensela – donutil hledat Štěchovický poklad Jakeše i Havla

Helmut Gaensel si Štěchovický poklad vymyslel. Respektive povídání Emila Kleina o tajných zbraních „vylepšil“ nejprve o zlato a později přidal i šperky a Göhringovu uměleckou sbírku. Moje pátrání po původu legend o Štěchovickém pokladu skončila bez výjimky u Helmuta Gaensela. Za všemi akcemi stojí on, všechny stopy legend vedou k němu. I tak mě trochu překvapilo, že když jsem Gaenselovi předložil důkazy o tom, na co všechno jsem přišel, přiznal mi před kamerou, že si úplně všechno vymyslel. Nyní ale vycházejí na povrch nové podrobnosti o tajemné akci, která by se dala zapsat zlatým písmem do historie Gaenselova bájení. Mezi další oběti legendy o nacistickém pokladu je třeba doplnit další jména: Milouš Jakeš, Ladislav Adamec, Marián Čalfa, Václav Havel… Soudruh Jakeš nařídil hledat a stanovil podíl „Ahoj, tati, mám pro tebe poklad…“ Asi tak nějak začal telefonát ředitele společnosti Krátký film Lubomíra Jakeše svému otci, generálnímu tajemníkovi Ústředního výboru Komunistické strany Československa Miloušovi. Na Lubomíra Jakeše se obrátil americký filmový dokumentarista John Cunningham. Získal prý závěť, ve které se nacházejí informace o uložení 90 kontejnerů s prutovým zlatem a stovka kontejnerů s uměleckými předměty a dokumenty. Československu za umožnění a pomoc při vyzvednutí nabídnul padesátiprocentní podíl. Syn to tedy oznamuje otci a Milouš Jakeš následně akci schvaluje a pověřuje vyjednáváním ředitele podniku zahraničního obchodu Omnipol Fritzla. Zároveň Milouš Jakeš snižuje podíl pro amerického filmaře na 33 procent. Ředitel Omnipolu informuje o akci ministra zahraničního obchodu a ten zase předsedu vlády. Následuje jednání Omnipolu se společností Fujiyama international insurance company, která je ve skutečnosti zástěrkou, za kterou stojí právní kancelář McDonald & McDonald. Zakladatel firmy David McDonald si evidentně nechce kazit právní renomé hledáním nacistického pokladu v komunistickém Československu.