Tajemství podzemní továrny Richard odhaleno: Namísto pokladu kyanid a jedy

Roky opakované historky o nacistických pokladech a tajných archivech boří badatel Tomáš Rotbauer. Podle nově získaných dokumentů je v podzemí nacistický zával pouze jeden. Jak plyne z dokumentů z 60. let, podzemní komplex byl nejméně do roku 1967 bez závalů, které dnes neprodyšně oddělují levou část části Richard I. Až do 60. let bývalou továrnu neprovázela ani žádná záhada či legenda. Akce Pohořelý Dodnes předávané historky o tajemné akci Československé armády jsou ve skutečnosti amatérskou akcí především tří vojáků litoměřické posádky, kteří se do podzemí vydávali ve volném čase. Své poznatky navíc nijak netajili, ale publikovali v tisku. Prvním titulem, který vydal informaci o podzemní badatelské akci, byl titul Obrana lidu 20. března 1965. Spolupráce s „oficiální“ armádou spočívala pouze v tom, že na posádce dostali k dispozici místnost, ve které mohli skladovat své objevy. V podzemí nacházeli především materiály po vězních. Když v jedné z chodeb objevili část vězeňské kartotéky, zpozorněla i Státní bezpečnost. Většina vojáků, kteří tehdy ve volných chvílích prováděli průzkum podzemí, je po smrti. Tomáš Rotbauer ale objevil desátníka Pohořelého. Po roce 1968 emigroval do Švédska. Dnes se bohužel netěší dobrému zdraví. Přesto do telefonu potvrdil, že v roce 1964-65 bylo podzemí volně průchodné. Po závalech, které dnes neprodyšně oddělují některé části, nebylo ani stopy. Jan Pohořelý ale upozornil na jednu důležitou skutečnost – jeden zával v podzemí po nacistech přeci jen byl. Nacházel se pod bývalým velitelstvím SS v blízkosti dnes již neexistujících vchodů A a B. Problematika Jantarové komnaty, archivu Hlavního říšského bezpečnostního úřadu, zlatých pokladů a dalších chimér se zužuje na jedinou chodbu, na kterou se nyní patrně soustředí hlavní zájem snílků, fantastů a pohádkářů. Aktivní opaření Richard Státní bezpečnost se začala zajímat o Richard na podzim roku 1965.