Jak se prosazovala ta nejjednodušší změna v legislativě. A neprosadila. Komentář Štěpána Chába

V neděli jsem měl práci od sedmi ráno. Hezky nástup na směnu a s bdělostí Čuka a Geka tvořit lepší svět (no, no, každá práce by měla být příčinou lepšího světa). V sobotu večer jsem si nařídil tři budíky, víc se mi jich sehnat nepodařilo, a zalehl v jedenáct do pelechu. Bylo jedenáct, ale vlastně už půlnoc. A v posteli jsem se neúnavně převaloval nejméně do půlnoci. Tedy do jedné ráno, podle nového letního času. Ráno jsem musel vstát před sedmou, tedy před šestou, podle starého času. Někdo mi ukradl hodinu. Už zase. Celou neděli jsem proklimbal.