Cesta ke kritickému zhodnocení vlastních sil a omezení vede i přes sport

Nejen v katolické církvi středo a východoevropského kulturního klimatu je dodnes sport považován za kratochvíli, která je určena hlavně dětem a mládeži. Člověk probuzeného duchovního života vyhledává na své cestě zcela jiné motivy a zdroje, než je sofistikovaný fyzický pohyb, jenž je ovšem bez duchovních konotací v jistém slova smyslu protimluv. Podíváte-li se u nás například na bratry, kteří reprezentují církev navenek, je věcí prosté evidence, že po sportu jejich srdce netouží.