„To máš proto, abys nezapomněla?“ Kamarádka nechápala, proč mám vytetovaná jména a data narození svých dětí

Vždycky mi připadalo, že kůže je něco jako plátno. Každý jizva, každý znak stárnutí, každá proměna, kterou moje tělo prodělalo, vyprávěla příběh. Když jsem se rozhodla přidat do této sbírky vlastních příběhů trvalý záznam – tetování – nebylo to rozhodnutí učiněné lehkomyslně. Zvolila jsem si  jména a data narození svých dvou úžasných dětí na své zápěstí, kde bych je mohla vidět každý den, s každým pohybem ruky. Jednoho odpoledne, když jsme se s kamarádkou vrátily z oběda a usadily se u mě doma na kávu, si všimla inkoustu na mé kůži – jemných černých písmen a čísel.