Z paměti se vynořují portréty. Starý vrásčitý Schultz s čepicí a porcelánovou fajfkou, Lubaska v černé sukni s vidlemi nad hlavou… Jizerky mého dětství

Ela Nováková je (stejně jako většina redakce a konec konců i čtenářů, jak praví výzkumy) již pamětník. S Novým rokem tedy připravila i novou rubriku, kde se podělí o své životní výhry, prohry, zážitky. Ta se bude vždy ve čtvrtek střídat s Odposlechnutými životy… Začíná takto: „Vlastně se tomu říká vzpomínky starých zbrojnošů, jenže jaký já jsem zbrojnoš. Zato toho prádla jsem se v životě naprala dost a všelijaké ty tržné a řezné rány, odřená kolena a boule na hlavě jsem se naošetřovala také dost. Každá dcera a matka je svého druhu markytánka, táhne životní káru nejen svoji, ale také své rodiny a nakládá na ni vzpomínky veselé i smutné, jak jí je osud nadělil.“