Jak prožívala Olomouc vznik Československé republiky?

Vysílená, po staletí středoevropský prostor ovládající Ŕakousko-uherská monarchie, byla na kolenou a žadonila o příměří. Jako podmínku pro jeho uzavření si však prezident rodící se světové supervelmoci Spojených států amerických Woodrow Wilson stanovil 18. října princip, který představoval pro evropské uspořádání nový revoluční faktor: právo národů na sebeurčení. Český zahraniční odboj v čele s Masarykem, Štefánikem a Benešem léta trpělivě pracoval na tom, aby se toto právo týkalo i Čechů a Slováků, národa „československého“. Poslední císař Karel I. se marně pokoušel na poslední chvíli kontaktovat relevantní politiky národů monarchie s nabídkou autonomie a uchovat tak mnohonárodnostní stát. Setkal se většinově s nezájmem až ignorací. Jednotlivé národy a jejich představitelé začali brát iniciativu do svých rukou a vyhlašovat nové státy. Jedním z takových aktů bylo vyhlášení státu Německé Rakousko (Republik Deutsch-Österreich), k němuž došlo 21. října 1918. Nárokovaný stát měl však podle představ svých duchovních otců zahrnovat i území Deutschböhmen, tedy Německých Čech s hlavním městem Libercem. K souvislému území Sudet měly být přidány i enklávy s převahou německého obyvatelstva a k těmto ostrovům v českém živlu měla patřit i Olomouc. Dějiny se však v následujících dnech vydaly jiným směrem. V Praze došlo dne 28. října za známých okolností a prostřednictvím proslulých aktérů, kteří později díky tomuto dějinnému angažmá získali přídomek „muži 28. října“ (Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Antonín Švehla a Vavro Šrobár), k vyhlášení Československé republiky. Ovšem v tomto článku se nevracíme k době, v níž by se informace šířily veřejným rádiem, televizí či internetem. K úspěchu revoluční akce bylo potřeba, aby se k novému státu přihlásili i místní obyvatelé na celém území, které si nárokoval. Organizační role tohoto procesu se ujaly místní pobočky národního výboru, který měl své lidi i v Olomouci. Okresní národní výbor zde byl ustaven 26. října. Jak se však do Olomouce dostala informace o pražských událostech a co se dělo v následujících hodinách? Historik prof. Jiří Fiala nedávno zveřejnil autentické vzpomínky tehdejšího předsedy olomouckého okresního národního výboru Richarda Fischera, advokáta a pozdějšího dlouholetého starosty Olomouce. Ty popisují hodiny, kdy zpráva o vzniku republiky doputovala do Olomouce, a dění, které vyvolala velmi živě a autenticky: „Večer tohoto dne – 28. října 1918 – seděli jsme s rodinou klidně v kuchyni připraveni ku spánku. Vtom někdo rychle zazvonil u dveří, dcerka Dagmar běžela otevřít a přiběhla se zprávou, že nějaký důstojník s nějakým pánem přejí si se mnou mluviti. Šel jsem ven a tam zhlédl na chodbě tajemníka Národní jednoty Adolfa Kubisa, tehdy poručíka v Olomouci, jenž zvolal: ,Prvý československý důstojník se vám představuje!‘ a podal mi telegram. Zavedl jsem ho (a pana vrchního poštovního kontrolora Pospíšila) do salonu, narychlo rozsvítil a četl telegram tohoto znění: Všem okresním výborům a obecním úřadům! Zákon vydaný národním výborem ze dne 28. října 1918: Samostatný stát československý vstoupil v život; aby zachována byla souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti nařizuje: Čl. 1. Státní formu československého státu určí Národní shromáždění ve srozumění s československou Národní radou v Paříži jako orgán nové jednomyslné vůle národa; než se tak stane, vykonává státní svrchovanost Národní výbor. Čl. 2. Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají