Nejdřív se stal sochařem, navázal kovařinou

Začínal s linorytem, starými grafickými metodami, pak vytvářel sochy, sázel stromky v Jeseníkách, kde kvůli tomu zakládal i organizaci, a dlouhé roky se intenzivně věnoval také ochraně přírody. Od toho Petr Prokeš (32) z Telče volně přešel ke kovařině. Na první pohled to sice vypadá, že skáče od jednoho řemesla k druhému, ale není tomu tak. Stal se uměleckým kovářem a před třemi lety se mu podařilo otevřít si vlastní dílnu. „Zajímal jsem se o sochy z kovu. Proto jsem si chtěl v kovařině udělat nějaký základ. Můj učitel byl sochař, který mě odkázal na jenu školu v Turnově, takže poté, co jsem si úspěšně absolvoval maturitu jako sochař, tak jsem se začal učit na kováře. Takže mám vlastně dvě maturity,“ směje se. Když se vyhlašoval v Jihlavě kulturní počin roku, tak právě ocenění v podobě kovaných rukou jsou jeho autorskou prací. Poprvé v životě se prezentoval na trzích. Jako místní vyrazil uplynulou sobotu na plochu prostranství telčského zámku, domluvil se na tom podle svých slov s kamarády. Zima ho nijak nerozhodila, přestože kováři jsou zvyklí být u ohně a tím pádem taky v teple. „Už mám připravenou výheň,“ ukazuje kovář. Rozpálil ji chvíli po sobotním obědě. „Normálně prodejce na trzích nedělám. Je to moje premiéra a zároveň i sranda. Příjemné na tom je, že člověk potká lidi,“ oceňuje kovář, který dokáže vytvářet díla například z klasického plechu a tvoří i takzvaně z odpadu. Třeba nože vytváří z čepů z tanků.