Skvělá práce krejčího, sako parádně sedí

Chtěl být brankářem, ale proslavil se jako kanonýr… Síň slávy českého hokeje přivítala další ikonu jihlavské Dukly. Minulé pondělí do ní vstoupil bývalý reprezentační útočník, trojnásobný mistr světa Viktor Ujčík. „Ani ve snu by mě nenapadlo, když jsem s hokejem začínal, že dosáhnu takového úspěchu. Je to obrovská čest, být součástí této hokejové rodiny a vybrané společnosti,“ reagoval aktuální kouč jihlavského A-týmu a předseda disciplinární komise Tipsport extraligy. Do jeho šatníku přibylo speciální sako s logem české Síně slávy. Dostává ho každý laureát. „Je moc hezké. Na vnitřní straně je dres národního týmu s mým číslem. Nejsem typ na saka, ovšem tuhle chvíli jsem si užil,“ prozradil Ujčík a chválil krejčího za přesnou míru v oku. „Odvedl skvělou práci, sako mi parádně sedí. Na střídačku ho nosit nebudu, ale při vhodné příležitosti ho obléknu rád,“ dodal s úsměvem. Titul s Duklou nepočítá Mohl se proslavit jako brankář, jenomže otec jej mezi tři tyče nepustil. „Z prvního tréninku jsem přinesl domů gólmanskou výstroj, z které jsem byl hrozně nadšený. Táta řekl, že budu hrát hokej v obraně nebo útoku, ale ne v brance,“ zavzpomínal Viktor Ujčík. Díky tomuto rozhodnutí se odchovanec Dukly zapsal do historie nejvyšší tuzemské soutěže jako autor 410 přesných tref. Lepší jsou v této statistice jenom Milan Nový s Vladimírem Růžičkou. Málokdo ví, že Ujčík chtěl v dorosteneckém věku, kdy některé vrstevníky výkonnostně převyšoval, odejít do mužů Ignstavu Brno. Tehdejší trenér jihlavského „áčka“, legendární Jaroslav Holík, proti tomu zasáhl. „Ptal se, jestli chci skončit s hokejem, jestli jsem se nezbláznil. Řekl, ať jdu na vojnu do Tábora, tam se v dospělé kategorii ´otrkám´ a další sezonu dostanu šanci v Dukle.“ Jaroslav Holík dodržel svoje slovo. „A možná i díky tomu jsem se dostal v kariéře tak daleko,“ podotkl král extraligových střelců v sezoně 1995/96 (37 branek v základní části). V té době již hájil barvy Slavie Praha a byl členem mimořádně produktivní útočné formace s Ivo Prorokem a Vladimírem Růžičkou, která strašila celou soutěž. Kromě Jihlavy a Slavie nosil Ujčík v extralize ještě dres Třince, Plzně, Sparty Praha a Vítkovic. Ačkoli „odkroutil“ 19 sezon, na titul nedosáhl (třikrát stál ve finále na poražené straně). Je mu připisováno poslední zlato Dukly z roku 1991, ale… „Já si to nepočítám. Nastoupil jsem do dvou utkání, v play off jsem nehrál vůbec,“ odmítl zásluhy. Co nestihl doma, dohnal při zahraničním angažmá ve Finsku. Tamní Liigu ovládl v letech 2005 a 2007 s Kärpätem Oulu. Bez Nagana i NHL Ještě větší úspěchy Viktor Ujčík sklízel v národním týmu. Je členem zlaté generace (zlatý hattrick), která v období 1996 – 2001 čtyřikrát ovládla mistrovství světa. On sám zapaloval vítězný doutník v roce 1996, 1999 a 2001. Navrch přidal jeden bronz (1997). „Nejkrásnější byl první titul. Nikdo ho nečekal a hráli jsme v domácím prostředí. Na každý zápas přijelo do Rakouska obrovské množství českých fanoušků. Cítili jsme jejich energii a podporu,“ připomenul atmosféru ve vídeňské Stadthalle. Nejslavnější Ujčíkův okamžik v reprezentaci je spojen s německým šampionátem 2001, konkrétně se semifinálovým soubojem proti Švédsku v Hannoveru, kdy nejprve srovnal na 2:2 a poté proměnil střelou nad lapačku rozhodující nájezd v rozstřelu. „Při výběru exekutorů na střídačce někdo řekl, ať ´Ujča´ jede čtvrtý. Trenér Augusta se zeptal, jestli dám gól. Odpověděl jsem, že jasně. Byl to jeden z mála nájezdů, kdy se mi chvěly nohy,“ přiznal autor 57 reprezentačních branek. Historický triumf českého hokeje bohužel vychutnával jako divák u televizní obrazovky. Na soupisce pro Nagano 1998 figuroval v kolonc