Štědrý den v jihlavském jazykovém ostrově

Po čtyřech adventních nedělích naplněných očekáváním příchodu Krista na svět nastávají Vánoce. V jihlavském jazykovém ostrově byl Štědrý den brán již jako poloviční svátek a jen dopoledne byly ještě konány menší práce, uklízen dvůr, připravováno žrádlo pro dobytek a konány poslední přípravy na svátky. Mládež, užívající si jindy zimních radovánek a sáňkování, zůstávala již o tomto dni doma, neboť tehdy obchází Ježíšek, a kdo není hodný, nedostane nadílku. V Jihlavě stály o Štědrém dni boudy prodejců a byly nabízeny ke koupi vánoční stromky. Dole na náměstí pak měli prodejci kádě s rybami. Hospodář při krmení dobytka smíchal čtvrt mázu obílí a semen, které pěstoval (často šlo vedle obilí o hrách, mák a semena jetele) a dal je pod sváteční stůl. Navrch se dával ještě česnek. Po jídle pak bylo toto zrní dáno slepicím. Ty byly při krmení drženy v kruhu, aby zůstávaly stále pospolu i během následujícího roku, nebo dle jiné verze proto, aby nezanášely. Jinde zase měla usednout za stůl děvečka s miskou a do ní hodit hrst plnou ovsa, žita, pšenice, ječmene, rýže, krup a máku, a poté tuto směs přimíchat dobytku a slepicím do krmení. Slepice pak měly snášet celý rok hodně vajíček a dobytek dávat velký užitek. Slepicím byl také házen mák. Kolik každá slepička snědla zrníček, tolik pak měla i snést vajec. Ve vsích se téměř všude konalo slavnostní jídlo již v poledne. Ve městě a v novějších dobách (1. polovina 20. století) i na vsi se konala až slavnostní večeře. Ještě na přelomu 19. a 20. století bylo zvykem zanést ještě před jídlem vánočku, ořechy a jablka do kostela a nechat si je farářem požehnat. Kousek vánočky pak dostal i každý kus dobytka. Dopolední půst Před jídlem sedlák zavřel bránu statku a zamkl dveře, neboť o Štědrém dni nemá vstoupit nikdo cizí do usedlosti. Z domu nemělo být o Štědrém dni nic dáváno, půjčováno ani prodáváno, neboť by se tak dávalo s věcí pryč z domu i štěstí a dobytek by mohl být očarován. Dopoledne před jídlem se držel půst. Poté se sešla rodina společně se vší čeládkou u velkého společného stolu, který byl pečlivě přikryt ubrusem. Selka, která během roku neměla chvíli stání, se od štědrovečerního stolu ani nehnula z místa. To proto, aby kvočny během roku dobře seděly. Také ostatní měli sedět a vstát, až když vstane hospodyně. Jídlo bylo proto prostřeno všechno naráz. Předtím, než se začalo jíst, se prvně pomodlilo. V pořadí a druhu jídel na sváteční tabuli docházelo k odchylkám. Například u Sieglů v Německé Vyskytné mívali nejprve smetanovou polévku zahuštěnou moukou s drobky chleba. Po polévce následoval koláč, pak miska s uvařeným sušeným ovocem, a nakonec se podával talíř s ořechy, jablíčky a vánočkou. Jinde mívali polévku rybí s opečenými kousky housky, kroupovou nebo bramborovou. Po polévce následoval často také hrách, a poté drobné kvasnicové buchty, které se připravovaly tak, že se z těsta udělaly malé kuličky, které se kladly těsně vedle sebe a pekly. Poté byly od sebe odtrhány a namočeny do mléka a posypány strouhankou a bohatě polity sádlem. Pověry a zvyky Teprve později se přidružil jako hlavní jídlo v zámožnějších rodinách obalovaný a na sádle pečený vánoční kapr. Ryba se dělala také s omáčkou a knedlíkem. Jako moučník byl téměř všude kompot ze sušených švestek a hrušek. Se svátečním jídlem se také pojily různé pověry a zvyky. Z pytlíku si tak lidé vybírali poslepu vlašské ořechy. Když si někdo vzal tři ořechy a všechny byly zdravé, bylo to dobré znamení. Stejně tak když člověk překrojí první jablíčko se zavřenýma očima a nepoškodí přitom žádné jadérko. Krájené jablíčko si lidé vyměňovali. Když by se člověk během roku ztratil, měl si vzpome