Kapela pomohla dobru i splnila sen

O letošní Zlaté neděli se v centru Třeště plnily sny a podávala pomocná ruka. První příběh je o pomoci malé dívce, která po těžké autonehodě zůstala na vozíku. Během podvečerního koncertu kapely Pod Tlakem mohli lidé přispívat na její léčbu. Natálce Nechvátalové osud nepřál. V květnu 2015, kdy jí nebyl ani rok, prodělala vážnou autonehodu. Při ní utrpěla těžké poranění hlavy a upadla do vigilního kómatu, které trvalo zhruba tři měsíce. Jak uvádí její rodiče na donátorském serveru donio.cz, byla jí diagnostikována těžká kvadruparéza a přechodně měla také sondu do bříška. „Lékaři jí dávali jen jedno procento šance na přežití a žádnou naději na zlepšení. Ale nevzdali jsme se a bojovali,“ popisují rodiče. Natálka se po náročné rehabilitaci v rámci možností vrátila do života. A i přesto, že je upoutaná na invalidní vozík, navštěvuje školu. A ti, kteří na třešťské náměstí T. G. Masaryka v neděli v podvečer přišli, byli opravdu štědří. Pro desetiletou dívenku se vybralo rovných 15.773 korun. „Moc děkujeme. Je to na dobrou věc. Už druhého ledna budeme odjíždět do Ostravy, do Klimkovic, na další rehabilitace, kde si Natálka pořádně mákne,“ uvedla po koncertě maminka dívky. „Děkuju všem, kteří jste přišli a přispěli. A děkuji kapele Pod tlakem, jste boží,“ neskrývala Natálka slzy dojetí po sečtení dobrovolných příspěvků. Aktérem druhého příběhu, který se o Zlaté neděli udál v rámci adventního programu na třešťském náměstí je Ondřej Hynk. Ten na koncert kapely Pod tlakem přišel s jasným cílem: zahrát si s partou hudebníků, kteří mají členskou základnu v Bezděkově, Panenské Rozsíčce a Třešti, jejich autorskou skladbu Vesnickej život. „Seznámil jsem se s jejich bubeníkem Lukášem na našem školním adaptačním kurzu na Řásné. Říkal mi, že hraje v kapele, tak jsem si jí našel na Youtubu,“ popsal Ondra, toho času žák šesté třídy třešťské základní školy. Kapela si prý okamžitě získala jeho srdce a začal ji poslouchat. Když se dozvěděl, že Pod tlakem bude koncertovat 21. 12. v Třešti neváhal, přemluvil maminku, babičku a dědu a vyrazil s nimi „na město“. „Šel jsem před začátkem za kapelou a poprosil jsem je, jestli bych si s nimi mohl zabubnovat. A oni souhlasili,“ usmíval se Ondra spokojeně. Dodal, že bubny jsou pro něj hlavní záležitostí už odmalička. Aktuálně se už čtyři roky na ně učí hrát pod hlavičkou třešťské lidušky. „Písničku Vesnickej život jsem trénoval asi tři dny,“ prozradil s tím, že kapela mu splnila sen. „Dostal jsem od nich předčasný dárek k Vánocům,“ neskrýval klučina nadšení. Prozradil, že na zítřejšího Ježíška se těší. Nejen kvůli bramborovému salátu, který „úplně nejvíc nejlíp na světě“ dělá jeho děda, ale je zvědavý i na to, jestli dostane elektrické paličky, které mu pomohou podpořit jeho bubenický trénink. Jednou by to totiž chtěl dotáhnout až úplně nejdál. „Chtěl bych mít vlastní kapelu a vyprodat třeba novou jihlavskou Horáckou arénu a pak klidně vyrazit na světové turné,“ referuje. A co by Ondra popřál všem lidem k Vánocům? „Hodně štěstí do nového roku, hodně dárečků a hlavně zdraví. To je nejdůležitější,“ zdůraznil.