Recenze: Velký Marty je karikatura amerického snu zbavená jakékoli sebereflexe

Velký Marty na diváka útočí jako pingpongový míček vystřelený přímo mezi oči. Už od prvních minut je jasné, že tohle nebude klasické sportovní drama o outsiderovi, který si jde tvrdou prací za svým snem a my mu u toho fandíme. Spíš je to dvouapůlhodinová exkurze do hlavy člověka, který považuje svět za osobní bankomat, lidi za dočasné nástroje a morálku za zbytečné závaží, které by ho jen brzdilo při honbě za míčkem - či za uspokojením vlastního ega. Děj se volně inspiruje skutečnou postavou Martyho Reismana, ale film si s realitou zachází podobně jako jeho hrdina s pravdou: bere si jen to, co se mu zrovna hodí. Marty je mladý (Timothée Chalamet), neuvěřitelně ambiciózní a ještě neuvěřitelněji sebestředný muž, který chce být nejlepší. Respektive je přesvědčen, že už dávno je nejlepší. Ne proto, že by miloval ping pong, ale protože miluje pocit vítězství, obdivu a moci. Pohybuje se New Yorkem 50. let jako predátor v levném saku, lže, manipuluje, svádí, krade a improvizuje rychleji, než stačí kdokoli kolem něj pochopit, co se vlastně děje. Film se řítí od jedné epizody ke druhé, od falešných loupeží přes milostné aféry až po mezinárodní turnaje, a připomíná spíš sérii divoce pospojovaných historek než pevně vystavěné vyprávění.