Divadelně-taneční pocta Agátě Christie snese vysoká měřítka i z hlediska činohry

Jihlavská Nart Dance School představila před zaplněným hledištěm sálu DIOD další ze svých projektů, v nichž propojuje skupinové i sólové taneční choreografie s prvky činoherního divadelního tvaru. Po osmi letech od prvního projektu, v němž tanečníci a tanečnice okolo zakladatelek školy Anny Korby Vanacké a Barbory Schrekové tento princip poprvé uplatnili, se už dá letošní představení bez nadsázky komentovat jako taneční divadlo na mimořádně vysoké úrovni. Začalo to v roce 2017, brzy po založení školy, premiérou inscenace na motivy francouzské divadelní detektivky Roberta Thomase 8 žen. Řešila se vražda úspěšného podnikatele Marcela, kterého mohla usmrtit kterákoli z osmi přítomných dam. V prosinci 2019 následovalo tematicky i kostýmově vděčné téma Karlík a továrna na čokoládu, divadelně-taneční adaptace pohádkového příběhu Ronalda Dahla. Dalšími tématy se pro tanečníky z Nart Dance School staly pohádkový svět, skutečné přátelství a síla překonávat překážky. Za své zpracování Louskáčka, vánočního příběhu podle předlohy E. T. A. Hoffmana, si škola odnesla regionální ocenění Kulturní počin roku 2021. V roce 2023 nechala o sobě Nart Dance School výrazně slyšet, když otevřela v podkroví někdejší textilní továrny své dva nové taneční sály. Hned v prosinci pak uvedla, opět s velkým diváckým ohlasem, představení Momo a ztracený čas, adaptaci německé pohádky Michaela Ende s poselstvím, že čas je to nejcennější, co někomu můžeme darovat. Vedle zapojení do letních projektů jihlavského Divadla T.E.J.P. a soutěžních úspěchů se tak Nart Dance School už výrazně vymanila ze škatulky „pouze“ tanečního projektu a zřetelně se přehoupla i mezi výrazné fenomény jihlavského světa divadelního. A aktuální letošní projekt Těší mě, Agáta! přilepil na tohle tvrzení výrazné razítko. Sebevědomé výkony Samozřejmě, že u taneční školy, a v pojetí, jakým Nart Dance School své projekty pojímá, bude ve vnímání diváka nakonec dominovat bohatá taneční složka. A v daném případě také až neuvěřitelně profesionální a zábavné kostýmové pojetí (jak škola s díkem zdůrazňuje, bylo možné díky finančnímu zapojení města). Jenže na téhle produkci, pokud na ni nahlédneme prizmatem řekněme „měřítek činoherního divadla“, je toho k vidění mnohem víc. Kvalitativní vývoj a zúročování zkušeností jsou v tom ohledu během let naprosto zřetelné. Představení Těší mě, Agáta! naplňuje vysoké nároky i ve svých činoherních pasážích, v light designu, pojetí scény a v dalších aspektech. Dotaženo je tu nejen každé taneční gesto, ale herci (tedy z nějakých 99 procent herečky, výjimkou z pravidla je Daniel Dvořák v postavách Archieho Christie a Maxe) jsou velmi dobře typově obsazeni, hrají výrazně, poučeně, ale téměř ve všech momentech zároveň přirozeně, dobře pracují s gestem, mimikou, humorem a pointou. A to vše bez ohledu na jednotlivé generační vrstvy, v nichž se obsazení prolíná. Věk aktérů prostě nevnímáte, je jedno, jestli je představiteli té které postavy třináct, anebo dvacet. Svědčí o tom i nadšené reakce z publika. Nikoli jen ty zatížené rodinnou láskou (naše dcerka tančila krásně), nýbrž skutečná nadšení ze zhlédnutých výkonů (jo, ta byla skvělá, ale viděls tamtu malou – chtělo by to vidět ještě jednou). U představení Těší mě, Agáta! lze skutečně hovořit o jednotlivých sebevědomých hereckých výkonech. Že to celé má obrovskou energii, to už u téhle produkce asi nepřekvapí. Zásadní výchozí roli ovšem hraje scénář Anny Korby Vanacké. Na jedné straně dává potřebný prostor tanci a nenásilně řeší nástupy – přechody z činoherních pasáží do tanečních čísel. Zároveň v nezbytně stylizované stručnosti (Agatha Christie skutečně nebyla jednodu