Recenze: Hamnet nás drží za ruku s takovou urputností, až nás začne bolet zápěstí

Hamnet působí jako podívaná, která si je vědoma vlastní důležitosti ještě dřív, než divák vůbec stihne pohodlně dosednout do sedačky. Už od prvních minut vám jemně, ale neodbytně pokládá otázku, jež by klidně mohla viset nad plátnem jako vybledlý gobelín: zůstat či odejít, to je oč tu běží. A není to otázka existenciální, nýbrž čistě praktická, protože Hamnet je po velmi dlouhou dobu úmorně nudný, byť esteticky podmanivý, a pomalý jako středověký pohřební průvod, u něhož pořád čekáte, že se něco stane. Jenže ono se to „něco“ ne a ne dostavit, a tak místo dramatu sledujeme obřadné mlčení střídané porodními bolestmi a významné pohledy do dálky, které nám slibují dodat hluboké emoce, ale poslaly je Českou poštou…