Chlapík z pódií s osmdesátkou nekončí

„Rodiče mi to tenkrát spíš zakazovali…,“ usmívá se Karel Paštyka, po léta výrazná osobnost světa jihlavské kultury, nad otázkou, zda jeho směřování do tohoto prostředí vycházelo z podpory či tradice v rodině. S divadelními kroužky přesto začal už na základní škole. Když mu někdy ve 2. nebo 3. třídě rodiče koupili loutkové divadlo, které má dodneška, začal ho okamžitě hrát pro ostatní děti. Vyneslo to i první honoráře: „Ten přinesl kousek čokolády, bonbóny, ten přinesl lízátko, a já jsem pro ně na ulici hrál...“ Tyhle divadelní začátky se odehrávaly v oblasti okolo jihlavské Fibišky a Koželuhů, kde rodina bydlela. „Tam to v té době ještě byla prérie,“ vzpomíná Karel Paštyka. Bylo mu sedmnáct, osmnáct let, když ho duše potulného komedianta přivedla do ochotnického souboru Klicpera a do Divadla Na Kopečku, kde se už v té době hrálo ochotnické divadlo. Především ale s přáteli založili divadlo při tehdejším podniku Technometra, pozdějším Jihlavanu, kde jeho otec pracoval jako vrátný. Soubor nesl jméno Tedimafor (Technometrácké divadlo malých forem) a obsahem i zkratkou v názvu se odkazoval k pražskému Semaforu. Pásky se semaforskými nahrávkami už totiž v té době doputovaly i do Jihlavy a pro mladé lidi byla semaforská poetika idolem a vzorem. „Režíroval nás starý pan Prýmek, herec Horáckého divadla. Hráli jsme kabaret ´Anděl na střeše´, to si pamatuji jako dneska,“ vzpomíná Karel Paštyka na technometrácké divadlo. Roky v Parku kultury a oddechu V Technometře se vyučil soustružníkem a strojním zámečníkem, ale tomuhle řemeslu se pak v životě nevěnoval. Vystudoval Střední ekonomickou školu v Jihlavě a Střední knihovnickou školu v Brně. Na vojně v Českých Budějovicích byl členem vojenského divadelního souboru a druhým rokem absolvoval kurz režisérů Malých jevištních forem v pražském Ústředním domě armády. Po návratu z vojny nastoupil v roce 1966 do Parku kultury a oddechu v Jihlavě (PKO), kde začal připravovat pořady pro děti, mládež i dospělé. Do Jihlavy zval osobnosti tehdejší kultury. Mimořádnou oblibu si získal cyklus pořadů s herci a zpěváky, který pod názvem Neklidné večery několik let realizoval a moderoval v sále Dělnického domu. Vedle toho spolu s pozdějším ředitelem Horáckého divadla Milošem Stránským organizovali v sále kulturního domu podobně laděný cyklus Haló Jihlava. Oba programy jely v sedmdesátých a osmdesátých letech vedle sebe ve frekvenci jednou za měsíc. Diváci v naplněných sálech kladli své dotazy formou lístečků, v besedách se střídala jména jako Neckář, Vondráčková, Zich, Bob Frídl, Helekal, Vyčítal, Lorencová, Hermanová. Přijeli Michal Prokop, František Filipovský či Kaiser s Lábusem, Václav Postránecký, Jitka Molavcová a Jiří Suchý, psychiatr Miroslav Plzák, spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík, režiséři Darek Vostřel či Zdeněk Podskalský. Hosty byli i mistr světa ve hře na foukací harmoniku Lubomír Pleva, dětská herečka Magda Reifová, Josef Hlinomaz, hokejista Jiří Holík, atlet Emil Zátopek, plavecký pokořitel kanálu La Manche František Venclovský, motocyklový závodník František Šťastný, Roman Skamene a mnozí další. Obdobnou popularitu si získaly soutěžní znalostní pořady pro děti a mládež Stříbrný ježek a Nejlepší vyhrává. Ten Karel Paštyka připravoval ve spolupráci s Okresním kulturním střediskem. V přírodním amfiteátru PKO, v Dělnickém domě, v tehdejším Agitačním středisku na sídlišti Březinky a Kulturním domě ve Velkém Beranově během třiceti let zorganizoval velké množství koncertů. Na volné noze Ještě před zrušením jihlavského PKO odešel Karel Paštyka tzv. na „volnou nohu“. Pod agenturním zastupováním Krajským kulturním střediskem v Brně odehrál mnoho představení pro děti a mládež. Pro do