Oceněná dobrovolnice, která pomáhá nejen postiženým s plaváním

Sportovní klub Vodomílek dává lidem s tělesným postižením možnost pravidelně plavat pod vedením zkušených trenérů a asistentů. Ti jsou z velké části dobrovolníci, bez nichž by klub nemohl fungovat. Jednou z nich je i Tereza Klusková, která byla v roce 2025 oceněna cenou Dobroch za dobrovolnickou činnost na Vysočině. Do Vodomílku se zapojila před deseti lety díky kolegyni z práce. „Vyprávěla o něm s takovým nadšením, což mě to zaujalo natolik, že jsem se rozhodla přijít se podívat na trénink. O týden později jsem stála na břehu bazénu a učila se, jak správně pracovat s plavci,“ vzpomíná na své začátky. Už od prvních tréninků měla Klusková jasno, že Vodomílek není jen krátkodobá zkušenost. „Líbilo se mi, jak si všichni navzájem pomáhají, s jakou radostí plavci vítají dobrovolníky a sdílejí, co se jim během týdne přihodilo,“ říká. Sportovní klub Vodomílek se věnuje plavání handicapovaných lidí bez rozdílu věku či druhu postižení. Základem jeho fungování je individuální přístup. „Každý plavec má své specifické potřeby. Tréninky přizpůsobujeme jeho fyzickým možnostem a tempu,“ vysvětluje Klusková. Plavci se podle ní nevěnují pouze rehabilitačnímu plavání, ale také sportovní přípravě. Každoročně se účastní několika závodů, například v Kutné Hoře, Jindřichově Hradci nebo v Jihlavě. Zde se setkávají i s plavci z jiných klubů, se kterými mohou sdílet své zkušenosti. Největší motivací pro závodníky je podle ní radost z vlastního posunu a možnost ukázat své výkony rodině a přátelům. Pravidelné plavání má pro handicapované plavce významný přínos nejen po fyzické, ale i po psychické stránce. „Pomáhá s rehabilitací, uvolňuje ztuhlé svaly a zlepšuje celkovou kondici. Zároveň se mezi plavci vytvářejí silná přátelství. Navzájem se podporují, motivují a inspirují,“ popisuje Klusková. Běžný trénink ve Vodomílku začíná krátkou rozcvičkou, následuje rozplavání a technická cvičení zaměřená na jednotlivé plavecké styly a uvolnění svalů. Na závěr nechybí relaxace. Asistenti a trenéři nejsou jedinými, kdo se ve svém volném čase věnují dobrovolnictví. Pomáhat druhým se rozhodli i někteří členové Vodomílka. Jednou z nich je plavkyně na invalidním vozíku, která ve volném čase dochází do domova důchodců a zároveň pomáhá své sousedce, rovněž upoutané na invalidní vozík, učit se samostatnému pohybu po městě. Podle ní klub dávno není jen o hodinách strávených v bazénu. Členové spolu tráví čas i mimo tréninky. Ocenění Dobroch 2025 vnímá jako potvrzení smysluplnosti své práce. Zároveň věří, že pomůže i samotnému klubu. „Jakákoliv zmínka o Vodomílku zvyšuje povědomí o jeho činnosti,“ dodává. Do budoucna si přeje jediné, aby klub zůstal místem, kde se lidé navzájem podporují. Jak ostatně říká motto Vodomílku: Plaveme v tom spolu.