Elektrotechnici uzavřeli cestu průmyslovkou

Maturitní ples je zvláštní večer. Směs elegance, nervozity a nostalgie. Na parketu se tančí, na pódiu šerpují budoucí absolventy střední průmyslové školy a někde mezi tím vším si mají maturanti třídy 4EL čas uvědomit, že čtyři roky života jim uplynuly mezi prsty. Ještě nedávno stáli před školou jako prváci, kteří se rozhlíželi po chodbách a snažili se zapamatovat si rozvrh. Dnes už řeší poslední týdny před maturitou a přemýšlejí, kam dál. Co jim ty čtyři roky vlastně daly? A na co budou vzpomínat nejvíc? Když přijde řeč na nejlepší zážitky, odpovědi se překvapivě shodují. Nejsilnější momenty přišly mimo školní lavice. „Velkou stopu zanechal zájezd do Anglie. Už samotná cesta byla zážitek,“ říkají. Dlouhé hodiny v autobuse, trajekt, první pohled na Londýn. Pro některé byl vrcholem stadion Chelsea, kde se dostali až do kabin. „Táta je fanoušek, tak jsem mu vezl suvenýr,“ zmiňuje se maturant Jakub Adam. Anglie ale nebyla jen o památkách. Byla hlavně o tom, že byli spolu. „Hodně nás to sblížilo. Bylo to ve druháku a od té doby jsme si jako třída sedli víc,“ popisuje maturant Ondřej Pakosta. Podobně vzpomínají i na Šumavu. Výlet, který přinesl nejen zážitky, ale i situace, kdy se museli postarat jeden o druhého. A právě tam podle třídní učitelky Anneliese Procházkové ukázali svou jinou tvář. „Překvapilo mě, jak se o sebe dokážou postarat. Ve škole to někdy působí jinak, ale mimo ni byli opravdu ohleduplní a drželi při sobě,“ říká s úsměvem. Mezi teorií a realitou Čtyři roky na elektrotechnice nejsou procházka růžovým sadem. „Je to hlavně o teorii. Člověk na to prostě musí mít hlavu,“ shrnuje třídní učitelka. Nejvíc si odnášejí z předmětů, kde věci dávaly smysl i mimo učebnici, a které používali v praxi. Nejčastěji zmiňují průmyslovou informatiku a programování. Právě tam podle nich škola nejvíc propojuje teorii s praxí. A když už je řeč o praxi, té by si dokázali představit víc. „Tři týdny praxe jsou málo. Když to srovnáme s jinými školami, tam mají týden praxe a týden školy,” vysvětluje maturant Josef Kameník. Přesto oceňují dvoutýdenní či třítýdenní praxe ve firmách, kde si mohli vyzkoušet reálné prostředí a někdy i navázat kontakty do budoucna. Kdyby si mohli přidat předmět navíc? Zaznívá ekonomie, investování, podnikání nebo psychologie. Zkrátka něco, co by pomohlo nejen v oboru, ale i v běžném životě. Napětí jménem maturita Nad plesem už se ale vznáší i lehké napětí. Maturita se blíží. „Z češtiny to snad zvládneme. Největší obavy máme z odborných předmětů, hlavně z elektroniky a automatizace,“ shodují se. Praktická část podle nich prověří víc než pouhé naučené definice. Někteří plánují pokračovat na vysokou školu, jiní chtějí rovnou do praxe. A jsou i tací, kteří zvažují úplně jiný směr, než jaký studovali. Čtyři roky pomohou člověku zjistit i to, co dělat nechce. Ale ať už povedou jejich kroky kamkoliv, jedno je jisté, zkušenost z těchto let si ponesou dál. Třídní učitelka Anneliese Procházková je zná od prvního ročníku. Učila je češtinu, dějepis a postupně se stala i jejich třídní. „Obor elektrotechnika je náročný. Hloupý člověk ho nedostuduje. Oni hloupí nejsou, jen někdy trochu líní,“ říká s úsměvem. Za téměř třicet let praxe ví, že průmyslováci mají svou povahu. „Někdy mě naštvali, někdy jsem zvýšila hlas. Ale vždycky si dokázali uvědomit, kdy to přehnali. A když šlo o něco důležitého, drželi při sobě.“ Na závěr jim přeje jediné. „Aby našli cestu, která je bude bavit. Aby využili svůj potenciál. A aby si věřili,“ dodává třídní.