Další osudy Caseara si zaslouží skutečnou debatu

Caesar přitom nebyl jen tak ledajaký výstavní prostor. Byl výjimečný. Nejen svou činností, ale i svým postavením – šlo o „družstevní“ galerii Spolku olomouckých výtvarníků. A také svým modelem fungování. Představoval unikátní spojení kultury a byznysu. Restaurace s galerií vytvářela synergii, která umožňovala fungování uměleckého prostoru bez toho, aby byl životně závislý na dotacích či grantech. Teď tahle kapitola končí. Co bude dál, zatím není jasné. A to je možná důležitější otázka než samotný konec jedné galerie. Nevím, jaké má vedení města s touhle „nebytovkou“ aktuální záměry. Myslím si ale, že by byla škoda jen automaticky nahradit jednu hospodu jinou. Jde o prostory, které jsou součástí radnice – tedy mimořádně atraktivní a turisticky strategické místo. Zaslouží si debatu. Jiná restaurace? Dovedu si představit třeba specifické gastro s hanáckými specialitami. Tvarůžky na mnoho způsobů, místo, kam se vypravíte, když chcete ochutnat Olomouc. Nebo prodejnu regionálních produktů, lokální piva, koláče, Gold Cock… Ale klidně i ambicióznější řešení, i za cenu větší investice. Pár metrů odtud stojí Čestný sloup Nejsvětější Trojice. Památka UNESCO, kterou dnes většina lidí prostě obejde a je po zážitku. Co třeba multimediální expozice téhle barokní chlouby? Muzeum raritního orloje? Nebo konečně komfortní vstup na radniční věž? Ta je dnes kvůli nešťastné dispozici přístupná přes provozní prostory radnice jen párkrát denně a pouze s průvodcem. Určitě vás napadnou i další možnosti. Po více než třiceti letech máme příležitost znovu se zamyslet nad tím, jak má vypadat jedno z nejviditelnějších míst ve městě. Možná na další desítky let dopředu. Není to primárně politické téma, které by se muselo řešit jen v úzkém kruhu městské rady. Podle mého stojí za širší debatu napříč veřejností. Pojďme ji otevřít.