Pokračovatele „v řemesle“ nemám

Původně chtěl studovat medicínu, ale švagr zatočil jeho lékařskou cestu směrem ke zvířatům. Jihlavský veterinář Karel Křen patří k jedněm z nejstarších v našem regionu. Letos 25. února oslavil 95. narozeniny. Rodák z Krasonic dostal po studiu na gymnáziu v Telči radu do života od manžela své starší sestry: „S medicínou neblbni. Veterina je lehčí, budeš mít jednodušší učení.“ Čerstvý maturant se tedy v roce 1950 nenechal přemlouvat a nastoupil studium veterinárního lékařství v Brně. Po pěti letech školy nastoupil do praxe na veterinárním středisku v Třešti. Jeho hlavní prací v padesátých letech bylo tlumení tuberkulózy u skotu, očkování proti slintavce a kulhavce, likvidace moru u drůbeže… „Nákaz bylo poměrně dost. Na vše ještě nebyly vakcíny, nebyla prevence, aby se zamezilo nakažlivým chorobám,“ popisuje. Veterinární práce se dle Karla Křena kompletně změnila. V dobách jeho začátků byl hlavním zvířetem skot a koně. „Vzpomínám si, že jsem pracoval na spoustě kolik u koní. Koně přes týden pracovali na poli, v lese…, v sobotu a neděli byli doma a překrmili se, nafoukli a byla povinnost jim pomoct. Tak se jim pustila sonda přes nos do žaludku a vypouštěly se jim tak plyny. Teď už to veterináři neznají,“ referuje veterinář Křen s tím, že koňská praxe je dnes úplně jiná. „Koně jsou většinou už jen jezdečtí a těžkých plemen je velmi málo,“ dodává. V nadcházejících profesních letech zvládl Karel Křen na tu dobu poměrně velké pracovní cesty. Tři, přes „půl světa“, rovnou na Kubě. „Pracoval jsem v jihlavském inseminačním středisku v plemenářské stanici. A na Kubu hledali právě takové odborníky. Tak jsem se přihlásil. Říkal jsem si, že když jsem měl ve škole latinu, tak nebude problém naučit se španělštinu,“ popisuje s dodatkem, že vždy měl tendenci někam vycestovat, ale v dobách minulých to nebylo jen tak. Kubánské mise Poprvé se do kubánské služby dostal v letech 1964 – 67. Letěla s ním i manželka se syny – šestiměsíčním Ivanem a šestiletým Karlem. „Pobývali jsme v Santa Claře, uprostřed Kuby, a já pracoval na inseminační stanici a školil techniky,“ prozrazuje. Na Kubu se pak s rodinou vypravil ještě v letech 1971 – 74, to bydleli v Havaně. Potřetí, v letech 1981 – 84, mu společnost dělala jen manželka. „Pamatuji se, že jsme tenkrát bydleli v hotelu u pláže a dívali jsme se na horizont, kde trvale plula americká válečná loď, tehdy byla Kuba úplně blokovaná,“ referuje. Hlavním úkolem bylo pro Kubu získat, laicky řečeno, krávu, která dá maso i mléko. Tamní skot zebu – masný typ, sice mléko dával, ale „když se dojila kráva, tak tele u ní muselo být přivázáno, aby se dala podojit a dala mléko“. Umělou inseminací se chovy křížily s mléčnými plemeny dovezenými z Kanady. Karel Křen zmiňuje raritu. Z míšení byla vychována kráva, která se stala světovou rekordmankou. Nadojila 115 litrů za den. Pro srovnání: průměrná kráva dala 30 litrů. Rekordmanka se jmenovala Ubre Blanka a Karla Křena k ní povolali během jeho třetího kubánského pobytu. „Zavolali mě k ní, protože nemohla zabřeznout. Když jsem k ní přišel, hlídal ji voják s puškou. Byla to totiž oblíbenkyně Fidela Castra,“ líčí jihlavský veterinář a doplňuje: „Vyšetřil jsem ji, vyléčil a měla pak potomstvo, ale to už geneticky nebylo takové, jak se očekávalo. Její telata už nedosahovala jejích kvalit.“ Když už je řeč o Fidelu Castrovi, Karel Křen se dostal nejen k němu, ale i k jeho bratru Ramonovi. „Byl to chovatel, po našem řečeno takový sedlák. S ním jsem byl velký kamarád. Když měl v chovu nějaké potíže, tak mi volal,“ poznamenává s dodatkem, že Češi byli na Kubě oblíbení. „Říkal nám: Checos (Češi) sí sí, bueno. Rusiaos (Rusové) no.“ Šéf ústavu Když se Kar