Beznaděj jako dokonalé brnění: Proč vám mozek říká, že už není kam jít a proč je to lež
Před 5 měsíci
Strop, do kterého ve dvě ráno v posteli zíráte, vypadá u všech stejně. Šedivý, nehybný a beznadějně prázdný. Stejné bývají i myšlenky, které se nám v ten moment honí hlavou. Beznadějné. Mozek k nám začne promlouvat tím nejúnavnějším hlasem na světě a nebojí se tvrdit, že ta díra v rozpočtu se nikdy nezacelí, že ten vztah je definitivně v troskách nebo že vaše zdraví se nikdy nezlepší. Tento stav není jen smutek. Je to mentální vězení, do kterého se ale občas zamykáme nevědomky jen my sami.