Recenze: Lajf se v silné filmové konkurenci hlasitě hlásí o slovo

Řeč je samozřejmě o Markovi Epsteinovi a Jiřím Strachovi. Jejich spoluprací už bylo tolik, že je patrně nikdy nikdo nespočítá. Nicméně se dobře ví, že tou předchozí byla v prosinci minulého roku uvedená Máma, do které režisér dostal svou oblíbenou herečku Jiřinu Bohdalovou alespoň prostřednictvím TV ukázky z pořadu Televarieté, zatímco teď ji neuvidíme vůbec. Záměr loňské drama odvyprávět jednoduše přinesl ovoce. Lajf však vyžadoval trochu jiný přístup, protože se zabývá vlastně ještě serióznějším tématem, přičemž se nedá tvrdit, že by na něj bylo nahlíženo vyloženě odlehčeným pohledem, což ale neznamená, že by se v něm nenašly úsměvné momenty. Žádná depka se tedy nekoná. I u filmů se někdy říká, že myšlenka (námět) byla dobrá, leč provedení trochu pokulhává. V tomhle případě je velmi dobré obojí, třebaže některé postupy určitě šlo vyřešit poutavěji a s o něco větším důvtipem.