Klášter zažil intimní premiéru dramatu Doba zlata a tma

Historické chodby želivské prelatury se v sobotu 25. 4. večer staly dějištěm události, která v regionálním divadelnictví nemá obdoby. Tvůrčí skupina Fajnevent zde v premiéře uvedla svou novou hranou prohlídku s názvem „Doba zlata a tma“. Představení, které je svou kapacitou omezeno na pouhých patnáct diváků, nabídlo syrový, a přitom hluboce lidský pohled na dějiny jednoho místa – od barokní pompéznosti až po nejisté vize budoucnosti. Divadlo Fajnevent, které letos vstupuje do své sedmé sezóny s příznačným podtitulem „Návraty“, opět potvrdilo, že práce s geniem loci je jeho nejsilnější disciplínou. Pod vedením režiséra a dramatika Michala Hájka vznikl projekt, který stírá hranici mezi hercem a divákem. V unikátním prostředí Prelatury totiž diváci nejsou jen pasivními pozorovateli v bezpečí sedadel, ale stávají se tichými svědky dějin, kteří se protagonistů mohou téměř dotknout. Stěžejním pilířem celého představení je výkon herecké dvojice – Martina Ryndy a Františka Štěpána. Předstoupit před takto malé publikum v bezprostřední blízkosti vyžaduje naprostou soustředěnost a preciznost. Oba aktéři se během večera museli převtělit do celkem osmi postav, z nichž každá reprezentovala jinou etapu existence prelatury. Diváci mohli sledovat mistrovskou proměnu z barokních postav, které zažívaly rozkvět a „zlaté časy“ kláštera, až po charaktery zasažené „tmou“ – úpadkem, totalitou či osobním selháním. Herecká souhra byla natolik intenzivní, že i drobné gesto či změna intonace v ozvěně historických sálů vyvolávaly mrazení v zádech. Martin s Františkem si se svými rolemi poradili s neuvěřitelnou energií a dokázali udržet pozornost publika od první do poslední minuty. Scénář a režie jsou dílem Michala Hájka, jehož jméno je v posledních letech zárukou kvality na poli historických hraných prohlídek a imerzivního divadla. Hájek, který má na svém kontě již oceňované tituly jako Trčkův duch, Santiniho zázrak či mrazivou sondu do komunistické minulosti Akce K, opět prokázal svou schopnost vytěžit z historických faktů silné lidské příběhy. „Domy nezapomínají. Jejich zdi dýchají příběhy těch, kteří v nich milovali, budovali i selhali,“ uvádí anotace k představení a sobotní premiéra toto heslo naplnila do posledního písmene. Hájek se v textu neuchyluje k pouhému dějepisnému výkladu. Naopak, hledá paralely mezi minulostí a dneškem a klade divákovi znepokojivé otázky o hodnotě svobody a paměti. Atmosféra sobotního večera byla prosycena očekáváním a počáteční nervozitou. Jak sami tvůrci po představení přiznali, uvést takto intimní kus v prostorách, které samy o sobě budí respekt, je vždy risk. „Cítili jste to napětí? To byly nervy, které k premiéře patří,“ uvedli zástupci Fajneventu s úlevou po závěrečném potlesku. Omezená kapacita patnácti osob se ukázala jako geniální tah. V davu se emoce často rozmělní, ale v takto úzkém kruhu se napětí přenášelo z herců na diváky a zpět s nebývalou intenzitou. Prelatura pod náporem emocí doslova ožila. Premiérové nervy jsou nyní minulostí a Fajnevent se již připravuje na další reprízy. Zájem o tento typ zážitkové kultury v regionu roste, což potvrzuje i fakt, že termíny hraných prohlídek bývají často vyprodány dlouho dopředu.