Garant 30/32 byl jedním ze stěžejních dovážených typů lehkých náklaďáků. V Československu jezdil desítky let

Vytočená jednička, pak „za dvě“, typický ječivý zvuk vzduchem chlazeného zážehového agregátu, pohled na obvyklou hranatou skříňovou nástavbu za malou kabinou, světle žlutá barva s drobnými plochami hnědé – a to už každý věděl, že dostali čerstvé pečivo, protože nevelký a hbitý Garant 30K se právě odpíchl od pekařství, kam ve svém neodmyslitelném barevném finiši dovezl ještě (občas) teplé rohlíky… Maso a masné výrobky terénními Tatrami 805, přepravky limonád a piva vojenskými speciály Praga V3S, těžké náklady uhlí pragovkami RN – to byl běžný kolorit nedostatku vhodných vozidel československého národního hospodářství let padesátých a šedesátých. Jezdila tu pestrá směs historických, válečných, kořistních a nových užitkových vozů, ovšem ve značném procentním zastoupení se stávalo, že specifické druhy komodit vozily nikoliv automobily k těmto účelům specifikované a vyrobené, nýbrž ty, které byly zrovna po ruce – bez ohledu na to, zda se hodily spíše do terénu než na velkoměstský rozvoz, zda byly zbytečně nehospodárné či nadměrně veliké. Celý tento prapodivný systém měl základní příčiny v bezmyšlenkovitém seškrtání některých kategorií nákladních vozidel ve prospěch vojenské výroby, zkostnatělé plánovité hospodářství a všeobecně panující šlendrián.