Nové skutečnosti o donátorovi renesanční křtitelnice v kostele sv. Jakuba Většího

Kostel sv. Jakuba Většího patří spolu s minoritským kostelem Nanebevzetí Panny Marie a kostelem Povýšení sv. Kříže, který původně spravoval řád bratří dominikánů, mezi nejstarší jihlavské chrámy. Přesný rok založení těchto kostelů je stejně jako přesné datum založení města Jihlavy ztraceno v mlze času. Přesto u kostela sv. Jakuba Většího víme přesné datum vysvěcení. 31. května 1257 chrám zasvěcený sv. Jakubu Většímu a Máří Magdaléně osobně vysvětil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburgu. Kostel zasvěcený patronu horníků sv. Jakubu Většímu zaujímá výjimečné místo mezi prastarými svatostánky města Jihlavy. Byl a je dodnes hlavním farním chrámem města, do dnešních časů spravovaný řádem premonstrátů. Přežil všechny otřesy a zlomy dob minulých. I v časech, kdy jihlavští měšťané vyznávali víru podle luterského způsobu, se zde konaly bohoslužby, byť od roku 1562 do počátku 20. let 17. století podle Lutherova způsobu, tzv. Německé mše. Na rozdíl od zbylých dvou kostelů tak kostel nikdy v historii nebyl ani dočasně opuštěn. Je nutné zdůraznit, že i v časech luterských byl ve vlastnictví premonstrátského řádu. Na dobu luterskou dodnes upomíná výjimečná renesanční křtitelnice umístěná v rohu severní lodi kostela mezi Sladovnickou kaplí a kaplí sv. Kříže. O křtitelnici bylo v minulosti napsáno již mnohé, přesto však v minulých dvou letech došlo k novým zjištěním, která staví celé dílo do nového světla. Jelen s šesti pruhy Během přípravy na přednášku o erbovních měšťanech Jihlavy v 16. století, realizovanou v září roku 2024, jsem měl možnost prozkoumat křtitelnici včetně erbu donátora na jejím víku, za kterého byl do té doby tradičně v literatuře označován jihlavský měšťan, sladovník a v letech 1573–1603 člen městské rady Jacob Seidenmelczer ze Seidenbergu. V době realizace křtitelnice v letech 1598–1599 byl Jacob primátorem (nejstarším radním). Tuto skutečnost jsem chtěl v přednášce prezentovat. O to větší bylo moje překvapení, když jsem porovnáním s erby zaznamenanými Johanem Heinrichem Marzym (1722-1800, magistrátní úředník města Jihlavy) v rukopise Familiae nobiles Iglaviae zjistil, že erb na víku křtitelnice vůbec neodpovídá erbu Jacoba Seidenmelczera! Jacob Seidenmelczer ze Seidenbergu získal svůj erb roku 1582. V erbu je celý jelen ve skoku na trojvrší, zadní část erbu je pošikem rozdělená na stříbrno-modrou. V klenotu nad kolčí přilbou jsou pštrosí péra. Erb na víku křtitelnice má ve svém znaku také jelena, ten je však v polovině předělen šesti pruhy. Navíc i klenot erbu je odlišný, v klenotu je nad kolčí přilbou jelen ve skoku a po stranách bůvolí rohy. Nad erbem je v ozdobné stuze uvedeno I. S. Z. H. B. Pohledem do Marzyho spisu jsem zjistil přesnou shodu erbu na víku křtitelnice s erbem Sebastiana Sule z Hirschbrunnu. Z dalších zdrojů vyplývalo, že měl syna Jacoba. Tedy písmena na stuze odpovídají přesně jménu Jacob Sule z Hirschbrunnu. Jacob zemřel již roku 1585, tedy 13 let před započetím realizace křtitelnice. Byl jsem si jistý pravdivostí zjištěné skutečnosti, ovšem hlavním problémem bylo, jak ji potvrdit např. písemným pramenem. Konzultoval jsem erb s pracovníky Národního archivu v Praze, kde jsem posléze prostudoval Pamětní knihu jihlavského kostela sv. Jakuba Většího z let 1630 – 1790. V ní jsem narazil na zřejmě opis staršího záznamu, který sice neodkazoval k donátorovi, ale zato informoval o původním umístění křtitelnice u hlavního vchodu do kostela: „Roku 1599 nechala jihlavská městská rada postavit křtitelnici zlatníkem Michaelem Burianem z tepané a dobře pozlacené mědi. Stála 1500 kop. Křtitelnice byla umístěna v lodi kostela nedaleko hlavního vchodu. Teprve znamenitý pan Caesarius Kuschel, farář a děkan, přemístil křtitelnici na roh oltář