Jak Olomouc získala druhé propojení centra s nádražím

Tato změna však nebyla pouhým technickým detailem v systému MHD. Připomíná nám, jak relativně nedávno získalo město to, co dnes považujeme za naprostou samozřejmost: dvě samostatné, plnohodnotné tramvajové větve vedoucí z centra k hlavnímu nádraží. Do té doby existovalo tramvajové spojení jádra města s hlavním nádražím pouze přes tradiční historickou trasu Masarykovou třídou (v minulosti Franz-Josef-Straße, Bahnhofstraße, Nádražní třída a třída Osvobození). Druhá logická možnost, předpokládaná celé dekády územními plány města, totiž chyběla kvůli dlouhodobému vojenskému využití části lokality Envelopa a Nových Hodolan. Dostavba třídy Kosmonautů a s ní spojené prodloužení tramvajové trati tak měly potenciál nejen radikálně zlepšit dopravní obslužnost, ale představovaly i možný významný urbanistický milník, příležitost k rozvoji rozsáhlého území nedaleko historického centra. Bez nadsázky lze říci, že šlo o dlouhodobý rest, o výzvu k opožděnému završení procesu vzniku tzv. „Velkého Olomouce“ z roku 1919, příležitost, aby i toto území získalo plnohodnotnou městskou uliční síť a městský charakter. Vojenská vláda nad Envelopou: od rakouské monarchie přes většinu 20. století Historie lokality kolem dnešní třídy Kosmonautů a Envelopy je neoddělitelně spjata s vojenským charakterem Olomouce jako významné vojenské pevnosti podunajské monarchie. Již v době Rakouska-Uherska sloužila oblast Envelopy jako vojenské cvičiště a mašírovací plocha v předpolí pevnosti. Široké otevřené plochy umožňovaly masové nástupy vojsk, pochodové cviky, přehlídky, výcvik v manévrech i dělostřeleckou přípravu. Za první republiky i socialismu zůstalo území převážně uzavřené. Klíčovým objektem byla kasárna 9. května (VÚ 1104 a 1901), která sloužila k ubytování jednotek, skladování techniky, výcviku a administrativním účelům. Třída Kosmonautů, jejíž první etapa byla budována od roku 1963, tak několik dekád zůstávala pouhým torzem – krátkým, velkorysým úsekem od hlavního nádraží k okresnímu úřadu (dnes Krajské ředitelství Policie ČR), kde byla zaslepena právě armádním areálem. Tento stav ostře kontrastoval s dynamickým rozvojem v okolí Masarykovy třídy, kolem níž již od konce 19. století postupně vznikala impozantní zástavba bytových domů, tvořících celou novou čtvrť Nové Hodolany. Impulsem k tomuto stavebnímu boomu byla právě první olomoucká tramvajová trať. Tramvajová doprava má v Olomouci kořeny již v roce 1899. Tramvaj dominantně řešila problém propojení Olomouce s nádražím, které leželo relativně daleko mimo město na okraji tehdy samostatných Hodolan. Na tento spoj však zanedlouho navázaly další větve systému. V roce 1914 začal provoz ze třídy Míru k neředínským hřbitovům a v roce 1933 až k vojenskému letišti (jediné takové spojení v tehdejším Československu). Druhá větev byla prodloužena v roce 1934 od nemocnice ke kostelu na Nové Ulici. Na hlavní trati nahradila v roce 1936 smyčku u nádraží nová výhybna. S rostoucím počtem cestujících probíhalo zdvoukolejňování: od roku 1940 úsek od nádraží k mostu přes Moravu, další úseky v letech 1949–1952. Nová dvoukolejná trať vedla od roku 1947 do Hodolan a od roku 1948 k Bělidlům. Neředínská linka získala v roce 1953 smyčku u krematoria (spojení s letištěm zaniklo). Zásadní proměna centra nastala v roce 1954 – tramvaje byly převedeny dvoukolejnými přeložkami přes Pekařskou a 8. května na náměstí Hrdinů, odkud se větvily tři směry. V roce 1955 pak vznikla nová trať třídou Svobody k autobusovému nádraží právě se smyčkou u tržnice. O dva roky později trať do Bělidel pokračovala přes železnici do Pavloviček s novou smyčkou. Novoulická větev byla rovněž prodloužena a u nádraží vznikla smyčka Fibichova. Logické zakruhování s