Filip Hradil: Co prozrazují mince olomouckých biskupů?

Jak ukazuje první díl knihy autorů Filipa Hradila, Dana Suchomela a Jana Videmana, odrážejí kromě hospodářsko-ekonomických proměn společnosti i moc a slávu svých vydavatelů. Publikace tak otevírá jedinečný pohled do světa olomouckých biskupů raného novověku. Více prozrazuje jeden z autorů, Filip Hradil. Kniha navazuje na star ší katalog. Co t ě vedlo k tomu pustit se do nov ého zpracov án í t ématu? Od vydání zmiňovaného katalogu uplynulo téměř třicet let. Publikace je pro novou generaci sběratelů obtížně dostupná a v uplynulé době se objevilo množství dříve neznámých ražeb i poznatků. Už od počátku jsme věděli, že nechceme pouze doplnit starší katalog, nýbrž téma nově a komplexně zpracovat. Na rozdíl od původního katalogu jsme se tedy rozhodli rozšířit základní typologii biskupských mincí také o medaile a numismatický materiál představit v podobě variant jednotlivých razidel. K tomu se přidala práce na doprovodných textech, takže celkově se příprava knihy protáhla na necelé tři roky. Hovoříme však pouze o prvním dílu, který zahrnuje léta 1585–1664. V plánu máme ještě další dva. Když dnes mluvíme o historických mincích, většina lidí si představí především kovové platidlo. Vy ale ukazujete, že mince dokáží vypovídat také o politice, hospodářství nebo ambicích svých vydavatelů. Co tě při pr áci p řekvapilo nejv íce? Na numismatice je krásné, jak úzce propojuje malé předměty s velkými dějinami. Například František kardinál z Dietrichsteina začal po roce 1608 razit mince v krejcarové měně, ovšem na Moravě platila tehdy měna grošová. Biskup tím reagoval na záměry, které prosazoval habsburský dvůr, a ve své podstatě předběhl vývoj, neboť krejcarová měna se v Čechách a na Moravě prosadila až o deset let později. Biskup a rakouský arcivévoda Leopold Vilém zase nechal razit na přelomu 50. a 60. let 17. století značné množství patnáctikrejcarů, jejichž nominální hodnota byla vyšší než skutečná hodnota stříbra, z něhož byly raženy. Výroba takových mincí přinášela vydavateli zisk, který při velkých objemech ražby nemusel být zanedbatelný. Přestože vládní patnáctikrejcary císaře Leopolda I. měly stejnou kvalitu, dvorská komora vybíjení biskupských patnáctníků kritizovala a zakazovala. Leopold Vilém si ovšem, coby strýc císaře, z uvedených zákazů těžkou hlavu nedělal. Během práce jsi studoval stovky mincí a medailí. Existuje mezi nimi exemplář, který tě zaujal nejen svou vzácností, ale také příběhem, který se za ním skrývá? Zajímavá je medaile Františka kardinála z Dietrichsteina z roku 1605. Na první pohled upoutá motivem jabloně obtížené plody, jejíž větve se pod jejich tíhou lámou. Doprovází ji citát z Ovidiových Metamorfóz, který lze volně přeložit jako „Bohatství mě učinilo chudým“. Zdá se, že tato medaile souvisí s kardinálovou životní situací po úmrtí starších bratrů, kdy přešel rozsáhlý rodový majetek do jeho správy a on se stal na nějaký čas hlavou rodu. Získal bohatství, ale zároveň přišel o své nejbližší. Ražba zpracovaná dle rytecké předlohy Aegidia Sadelera patří zároveň k nejvzácnějším Dietrichsteinovým medailím. Známé jsou dnes jen dva exempláře uložené v muzeích ve Vídni a v Berlíně. Když se na mince a medaile podíváme jako na obrazový pramen, co na nich nejčastěji nacházíme? Jaké symboly, motivy nebo poselství jejich vydavatelé využívali? Na mincích se nejčastěji setkáváme s portrétem vydavatele a jeho erbem. Byla to vlastně forma propagace a prezentace moci. Mince obíhaly mezi lidmi a nesly informaci o tom, kdo je vydal a jaké postavení zastává. Takové novodobé PR. Zajímavější jsou medaile, které dávaly větší prostor symbolice. Příkladem mohou posloužit medaile Leopolda Viléma, na nichž se objevuje motiv beránka a lva s