Silikonoví obři v někdejší koňské masně

Také letos bude o prvních dvou srpnových víkendech zajíždět až do Slavonic parní mašinka s historickými vagony na trati z Kostelce u Jihlavy a Telče. Slavonice ovšem lákají unikátními tématy po celé léto. Letos je jedním z těch velmi výrazných výstava, kterou připravil osobitý fotograf, grafik a landartista Abbé Jaroslav Libansky ve své tamní proslulé dekadentní galerii Masna. Do konce července hostí tento aktikvariát a výstavní prostor v jedné z uliček nad slavonickým Horním náměstím výstavu nazvanou Footprint. Abbé na ní coby galerista představuje rumunského, v Rakousku tvořícího sochaře Virgilia Moldovana a jeho obří, mimořádně silné, atmosférou až hororově laděné sochy vytvořené specifickou metodou. Jak Abbé vysvětluje, v jednotlivých fázích a vrstvách jde o hliněnou sochu, sádrový odlitek, kolorovaný laminát a silikon. Výsledkem jsou nečekaně živoucí objekty - lidské a zvířecí postavy a hlavy nebo obrovský dvouhlavý pes. Svým výrazem i rozměry doslova zaplňují komorní prostůrky a kouty, mázhaus i maštal někdejší masny. Jejich autor se narodil v roce 1955 ve městě Stalin (dnes Brašov) v Rumunsku. Od roku 1975 čtyři roky studoval na Akademii Klausenburg u prof. Andrase Kosa, od roku 1986 žije a pracuje ve Vídni. Na vernisáži v Masně bylo letos 4. dubna plno. Na maličkém oprýskaném dvorku se tísnily desítky přátel a osobností z prostředí undergrounu. Abbé se svým dlouhým bílým vlasem a plnovousem neformálně a stručně představoval sochaře Moldovana - chlapíka v brýličkách, tlustém koženém kabátě a brigadýrce s krátkým kšiltem. „Já jsem jeho věci náhodou viděl před pár lety a říkal jsem si, toho chci doma. Teď kolem Vánoc jsem se s ním úplně náhodou seznámil, rychle jsme se spřátelili a udělali jsme tuhle výstavu…,“ popisoval ve Vídni žijící galerista Abbé z pozice kurátora. Výběr Moldovanových soch měl podle něho vlastně jediné kritérium: „On dělá hrozně velké věci. Já jsem vzal ty miniatury…,“ vyvolal Abbé pobavený smích shromážděných „androšů“, „to, co tady vidíte, jsou jeho nejmenší věci, které jsme byli schopni naložit do auta, a aby se sem vůbec vešly.“ Pravdivost slov dokládala třeba fotografie aktuální Moldovanovy figurální sochy sedícího Franze Kafky. „Toho bych rád ukázal v Praze. Sedí jako baletka na zemi, je ve svěrací kazajce, jinak je nahý. Vysoký je skoro tři a půl metru a nohy na zemi má čtyři a půl metru dlouhé…,“ popisoval Abbé. Punkově a alternativně vyhlížející Galerie Masna dostala svůj název po původním využití domu. Tady prý opravdu bývala masna a koňské řeznictví s porážkou. Galerii vytvořil chartista Abbé Libansky (* 1952). Kdysi pražský kluk z Dejvic, který trávil každý víkend na chatě v křivoklátských lesích, kde „pražský Apači potírali kladenský Siouxe“, každé prázdniny u tety na Šumavě – v tehdejším hraničním pásmu, kam bez propustky nikdo nesměl. Jak později vzpomínal, to dětství nejspíš ukončily ruské tanky v osmašedesátém. Svoji přezdívku prý dostal, když někdy začátkem sedmdesátek udělal úspěšně přijímací pohovory na Husovu bohosloveckou fakultu a věc nadšeně oznámil rozjeté společnosti ve své domovské hospodě v Praze U Malvaze. Od té doby už mu „Abbé Faria“ zůstalo. Za komunistů byl v roce 1982 v rámci akce Asanace donucen k emigraci do Vídně. Dnes žije na obou stranách česko-rakouské hranice. V někdejším slavonickém řeznictví vytvořil maličký, knihami, nejrůznějšími půvabnými předměty i cetkami, drobnostmi či obrázky a fotkami doslova nahuštěný antikvariát. Někdejší masna se proměnila v místo komunitního setkávání a hovorů, ale i prostor oslovující velká jména. Tady vystavoval např. proslulý František Skála, jehož obrovský kovový Vulpes aktuálně zdobí hráz Štěpnického rybníku