Děti trénovaly, jak uniknout útočníkovi

„Jdu na tebe, braň se!“ vykřikuje instruktor sebeobrany Radek Fila, když přihlížejícím dětem předvádí jednu z technik, jak se vyvléknout útočníkovi. Záhy na to se do sebe s vervou pouští předem rozdělené skupinky třinácti účastníků příměstského tábora Kapap Czech zaměřeného na výcvik sebeobrany. Jeden druhého se děti snaží složit na měkkou podlahu tělocvičny v Rokycanově ulici, kde se tábor v druhé polovině srpna koná. „Jak jsme se to učili, nejde o sílu, ale o techniku,“ zastavuje děti instruktor a s pomocí figuranta celou sekvenci pohybů předvádí znovu. Ve chvíli, kdy je trenér spokojen, následuje čas na odpočinek. Toho nevyužívají všichni, někteří plni energie běhají po tělocvičně nebo dál testují nově naučené sebeobranné techniky. „Na pravidelných trénincích se dají jednotlivé techniky trénovat důkladněji. Tady nemáme prostor na to, by to uměly dokonale. Ale můžeme to udělat tak, aby je to začalo bavit. K tomu patří i to vyblbnutí se,“ usmívá se jihlavský instruktor izraelských sebeobranných technik Radek Fila. Mnohé děti ale raději usedají, sbírají síly s vidinou dalšího náročného programu a vzájemně sdílí nové poznatky. „Učíme se základní věci, třeba když nás někdo chytne zezadu nebo zepředu za ruce, tak jak se z toho dostat,“ vypráví zaujatě Míša. Nad dotazem, zda se budou po táboře cítit bezpečněji, trojice dívek chvíli přemýšlí. „Jo, určitě se budeme cítit líp. Ale museli bysme tam být tři nebo aspoň dvě, abysme ho přeprali. Kdyby tam bylo třeba dvacet lidí, tak to ne,“ směje se Zuzka. Adéla vidí podobnou situaci střízlivěji: „Já myslím, že kdyby se něco takového stalo, tak bych byla v takovém stresu, že bych možná stejně nic z toho nedokázala použít.“ Cílem je útěk do bezpečí Dětská sebeobrana je podle hlavního trenéra společnosti Kapap Michala Mika Janouška specifická. Děti musí zavčas vyhodnotit situaci jako nebezpečnou a snažit se z ní co nejrychleji dostat pryč. „Děti učíme v rámci prevence, aby utekly do bezpečí. Někam, kde jsou lidi, kde jim může někdo pomoct,“ vysvětluje trenér. Právě tato situace je hlavním tématem dalšího cvičení. Děti se staví do kruhu kolem instruktora, který představuje agresora. „Ve chvíli, kdy vás chytím, tak bouchneš a utíkáš do bezpečí. Nebudete se s ním prát, to nemá smysl,“ zní instrukce. Prudkým úderem do ruky falešného útočníka se děti jedno po druhém osvobozují ze sevření. Výkřikem „stůj“ a obranným postojem dávají najevo svůj nesouhlas a pak už se úprkem ženou k druhému z instruktorů, který představuje náhodného kolemjdoucího. Kromě jednotlivých chvatů děti pracují také na fyzičce nebo schopnosti orientace v prostoru. Tu procvičili táborníci se svými instruktory na venkovní vycházce ke kostelu sv. Jakuba, kde měli za úkol vytvářet mapy míst, kterými procházejí. Dopolední program zakončuje ukázka sebeobranných prostředků. Při ní se děti od Michala Janouška dozvídají například to, jaké jsou výhody a nevýhody pepřového spreje. Největší zájem ale budí ukázka nejrůznějších druhů nožů a malých bodných zbraní. Dětem usazeným do kroužku tak rukama prochází plastová tlačná dýka, šurikeny, nůž motýlek nebo československý bodák k samopalu.