Blahoslavení páterů Jana Buly a Václava Drboly je satisfakcí

Chodící kronikou je pro obyvatele Rokytnice nad Rokytnou Miroslav Štork. Ačkoliv čiperný drobný muž letos sice oslaví 83. narozeniny, má však fenomenální paměť. Obyvatelé městysu na Třebíčsku se na něho často obracejí, pokud něco nevědí například z historie. On sám bádá a neustále své znalosti doplňuje a rozšiřuje. Na svůj věk je nesmírně aktivní. Řadu významných historických událostí zažil jako pamětník, narodil se v listopadu 1943. Než odešel do důchodu, pracoval jako prodavač v drogerii. Říká, že nemá co skrývat, a přeje si, aby jeho svědectví bylo pečlivě zaznamenáno. V jednom z předcházejících vydání JL jsme přinesli jeho přímé svědectví o poslední vyučovací hodině pátera Jana Buly. Tehdy osmiletý Miroslav Štork patřil mezi jeho žáky. Letos v červnu byl přítomen v Brně na obřadu blahoslavení páterů Jana Buly a Václava Drboly, kteří byli popraveni komunistickým totalitním režimem. Došlo k tomu v rámci Babického procesu. „Taky mi přeletěla nějaká myšlenka na pana faráře, jak trpěli, ale to vše bylo upozaděné tím vším, co se dělo. V době oslav jsem na staré časy moc nevzpomínal. Spíš jsem prožíval radostný okamžik slavnosti,“ popsal JL své pocity. Co se páteru Bulovi stalo, jim ve škole neřekli. O jeho osudu se dozvěděl, až když byl starší. „My děti jsme se o tom nebavily. Když mi bylo 10-12 roků, tak jsem zaslechl, když o tom doma rodiče mluvili,“ zamyslel se. V Babicích byli zavražděni tři místní komunističtí funkcionáři a jeden byl těžce zraněn. Přepadení školy vedl Ladislav Malý, který byl patrně agentem-provokatérem. Jeho spojení s StB se však historikům prokázat nepodařilo. Komunistická justice babických vražd využila ke zmanipulovaným politickým procesům. V 15 procesech v letech 1951-1952 bylo odsouzeno celkem 107 osob. Bylo uděleno 11 trestů smrti. Zbývající odsouzení dostali dohromady více než 1375 let odnětí svobody. Zatčení dědečka V souvislosti s Babicemi si Miroslav Štork vzpomíná na hajného, který se jmenoval Žák, jenž místnímu kostelu daroval obraz sv. Huberta. „Měl dceru Jiřinu a žili v hájovně v lese. Pamatuji si, že Jiřina přišla se dvěma nebo třemi kufry. Ptala se matky, jestli by u ní mohli nechat nějaké ošacení kvůli kontrole,“ vzpomněl si. Na místním hřbitově nám ukázal hroby rokytnického hostinského Josefa Jeřábka a Miroslava Hloucha, který s páterem Bulou maloval. „Pan Jeřábek s panem Hlouchem byli zavřeni v rámci Babic. Byli ve vězení, ale v kterém, nevím,“ pokračoval Štork. Babice pocítil i na vlastní kůži prostřednictvím svého dědečka a kmotra. V době velkého zatýkání zrovna šel navštívit svého dědečka. „Před vraty stál nějaký chlap, uniformu nebo nic takového neměl, ale měl samopal. Ptal se, kam jdu. Říkal jsem, že jdu ze školy se podívat za dědečkem,“ podotkl pamětník. Policista v civilu ho však za prarodičem nepustil. „Vzal mě za rameno, hodil se mnou a povídá: Tady nemáš co dělat a běž domů. Viděl jsem, že na dveřích je velká bílá cedule A4, co tam bylo napsané, to nevím. Šel jsem pryč,“ pokračoval. O tom, že dědečka zatkli, se dozvěděl od svého kmotra Karla Čurdy (jedná se o shodu jmen s příslušníkem výsadku Out Distance a konfidentem gestapa – pozn. red.). Tem skončil také málem ve vězení v souvislosti s babickými událostmi. „Nemohli na něho nic najít. V noci ho dovezli do lomu mezi Želetavou a Římovem a dali mu želízka za záda. Hrozili mu, že když se nepřizná, tak ho shodí dolů,“ hovořil dále o svém kmotrovi. Podle Štorka Karla Čurdu StB podezírala, že pro skupinu, která zavraždila komunistické funkcionáře, vezl z nádraží v Okříškách zbraně. Za 14 dní ho propustili. Svědkové mu totiž na uvedený den potvrdili alibi, že byl v hospodě, kde byla svatba a zábava. „Svědkové říkali, že pan Čurda