Manuál pro nesmělého voliče aneb Jak se neutopit v tekutých píscích volebních programů

Tak jsme je probrali. Jedny víc, druhé míň. Někde jsem našel pevnou zem, jinde tekuté písky, někde skutečný projekt, někde starý projekt v novém kabátě a někde krásnou větu, které chyběla jen drobnost: co vlastně znamená. Teď už ale není nejzajímavější otázka, co jsem našel u které strany. Důležitější je, co s tím má dělat volič. Nemyslím koho má volit. To nevím a ani mu to nechci říkat. Zajímá mě, jak má volební program číst, aby pokud možno nekupoval zajíce v pytli. Nejdřív vědět, kam jdeme Po přečtení všech programů mi ale došlo, že jednotlivým slibům měla předcházet ještě jedna otázka: jakou Chrudim si vlastně jejich autoři představují? Náznaky směru jsem našel, někde i skutečné strategické uvažování. Ucelený obraz města, jeho předností, rizik a budoucnosti mi však většinou chyběl. Některé kandidátky o vizi mluvily, jen jsem z jejich nabídky nepoznal, jaká je. Možná si ji nechaly pro sebe. Já bych přitom na tom malém papírku nejdřív chtěl vidět, kdo jsme, co chceme a kam jdeme. A pod tím tři nebo čtyři věci, kterým dáme přednost, protože z této představy vycházejí. Těšil jsem se, že v programech najdu také pokus pojmenovat, čím Chrudim je, čím by mohla být a jak například může chytře využívat blízkosti velkého průmyslového města. Nemusí Pardubice napodobovat ani s nimi soutěžit o stejný druh výroby. Mohla by stavět na svém historickém charakteru, školách, divadle, muzeích, galeriích a přírodě v okolí a rozvíjet se jako příjemné město pro bydlení, vzdělávání a společenský život. Do stejné představy patří okolní obce, jejichž obyvatelé už dnes Chrudim využívají, i doprava uspořádaná tak, aby se při cestách za prací nemuselo zbytečně projíždět jejím centrem. Nové bydlení by pak potřebovalo od začátku dobré spojení a služby, aby klidnější život na okraji nevytvářel větší zátěž uvnitř města. A také výběr podnikání by dostal směr: aktivně hledat firmy s vysokou přidanou hodnotou a kvalifikovanou prací, jejichž provoz odpovídá charakteru města, místo abychom teprve dodatečně řešili hluk a těžkou dopravu. Takto by mi bydlení, doprava, vzdělávání, kultura a místní ekonomika zapadaly do jedné logiky. Netvrdím, že je to jediná správná cesta pro Chrudim, ale právě takové přemýšlení bych chtěl v programu vidět, abych rozuměl, z jaké představy města jednotlivé sliby vyrůstají. Kdybych po zkušenosti s tímto seriálem psal program sám, jedním z takových témat by pro mě byla doprava jako celek. Začal bych od základů: kolik lidí ve městě žije, kolik aut používají, kolik dalších sem přijíždí, za čím, na jak dlouho a kde parkují. Dobře udělaná analýza by byla podstatnou částí práce, protože teprve z ní bychom mohli vybírat řešení. Parkovací dům může být výborný na konkrétním sídlišti nebo pod bytovým domem, ale není odpovědí na všechno. Záchytné parkoviště s použitelným spojením do centra by zase mohlo převzít část aut lidí, kteří přijíždějí na pracovní den. Možná bychom zjistili, že někde potřebujeme nová stání a jinde můžeme část parkování uvolnit pro jiný život města. To je hypotéza, kterou mají prověřit čísla, nikoli další slib stavby. Stejně bych postupoval u stárnutí obyvatel. Chtěl bych znát výhled do roku 2030 a 2040, očekávanou potřebu domácí, terénní i pobytové péče a podle ní včas připravovat služby, lidi a případně také pozemky pro nové zařízení. Dalším tématem by pro mě bylo nakládání s odpady : kolik jich vytváříme, jaké druhy, co nás stojí jejich svoz a zpracování a jaké možnosti budeme mít za deset nebo dvacet let. Nezačínal bych počtem kontejnerů ani vybranou technologií. Nejdřív bych chtěl vědět, jaký systém město potřebuje a co si může dovolit. A mezi tyto dlouhodobé věci bych zařadil také