Máte pocit, že se rodičům věnujete dost? Samota není totéž co osamělost

Mají svůj byt, své zvyky a svůj denní rytmus. Někdy si uvaří oběd, zajdou na nákup, přečtou si noviny nebo si pustí oblíbený pořad. Děti mezitím spěchají do práce, vozí potomky na kroužky, řeší svou domácnost a snaží se zvládnout všechno, co se na ně během týdne navalí. Všichni mají své starosti, a když se začnou k životu probouzet myšlenky, zda už to není příliš dlouho, co jsme viděli své rodiče, nebo jim alespoň zavolali, někde uvnitř tohle vědomí bodne u srdce. Sami sobě slíbíme, že zítra. A zítra. A pak zítra… Jenže zítra se změní v příští týden a z krátkého telefonátu se někdy stane jediný kontakt za několik dní. A nikdo to přitom nemusí myslet špatně. Přesto může mezi rodiči a dospělými dětmi pomalu vznikat propastná vzdálenost, které si zpočátku ani jedna strana pořádně nevšimne.