Orientační běh na vlastní kůži: Nepopsaná mapa, pustý les, bahno, tma a záplava endorfinů
Před 1 rokem
Mám promočené boty, netuším, v které části Brd to vlastně jsem, ale běžím dál po temné asfaltce směrem, který hádám, že vede k cíli. V dálce už vidím světla penzionu Rochota a vím, že jsem to zvládla. Svůj první orientační běh. Do obličeje mi padají velké kapky deště a je mi jasné, že čas mám příšerný, ale úsměv mám od ucha k uchu.