To je hezké, že máme kvůli toleranci primitivů, co si troufnou jen na slabšího, v zahraničí takovou pověst, že se k nám stahují násilníci a úchylové. Měli bychom si nechat zapsat tělesné tresty pod ochranu UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví (podobně jako nechutnou hospodskou kulturu), to jediné tomu ještě chybí.
Co to je, to s těmi dětmi?
I když jste manželé, stejně dědí děti z předchozích vztahů, jen - jak se už tady píše níž - jen z poloviny společného jmění a menší část, protože je tam logicky i ten živý manžel jako dědic. Ale tohle skoro působí tak, jako by prosté další manželství rodiče mělo dědictví bránit nebo co.
Nevím o nikom, kdo by žil nesezdaný a nebyl si vědom toho, že nemá přednost před dětmi partnera, aby pak byl něčím takovým překvapený. Většinou si toho jsou lidé naopak vědomi velmi dobře. Nemovitost lze vlastnit s partnerem na ideální poloviny... a jestli pak někoho vyplácet z poloviny SJM nebo domu, to už je asi celkem jedno.
Pokud nejde o náhlou smrt, ale třeba dlouhodobou nemoc, lze také využít např. darovací smlouvu ještě před smrtí - tím se naopak dají z dědictví "vyvést" věci způsobem, který v manželství není možný.
V článku velmi schází, že přímo zákon o zdr. službách (§ 54) ukládá poskytovateli zdr. služeb povinnost ohledně pravdivosti: "(2) Zdravotnická dokumentace, včetně jejích samostatných součástí, musí být vedena průkazně, pravdivě, čitelně a musí být průběžně doplňována."
Pacient má samozřejmě právo požadovat opravu údajů, které pravdivé nejsou.
"(4) Opravy zápisů ve zdravotnické dokumentaci se provádí novým zápisem. Zápis se opatří uvedením data opravy a dalšími náležitostmi podle odstavce 3. Původní zápis musí zůstat čitelný. V doplnění nebo opravě zápisu ve zdravotnické dokumentaci na žádost pacienta se uvede datum a čas provedení zápisu a poznámka, že jde o opravu nebo doplnění na žádost pacienta; zápis se opatří podpisem pacienta a zdravotnického pracovníka, který jej provedl." (tamtéž)
Také by bylo vhodné zmínit, že pokud lékař odmítá pacienta ošetřit z jakéhokoli důvodu, tj. např. i z těch zmiňovaných v článku, musí mu o tom vydat písemnou zprávu (§ 48). Dá se očekávat, že tato zpráva by měla odpovídat záznamu v dokumentaci - tj. že ve zprávě nebude např. "nepřijat z důvodu překročené kapacity" a v dokumentaci "sprostě mi nadává".
Zakazovat a omezovat je vždycky jednodušší než stvořit konstruktivní řešení - např. nižší sazby DPH na zdravější potraviny. Nebo nějakou formu jejich distribuce např. k dětem z chudších rodin, které často jedí vysokosacharidovou stravu, protože je prostě levná (takové ty těstoviny s kečupem, rýže s nějakou formální vyvařenou zeleninou, levné uzeniny s pečivem apod.). Když jim to zakážou, nebudou zdravější, budou na tom jen hůř.
Tuky samy o sobě špatné nejsou, problém je kombinace hlavně laciných rostlinných olejů s přidanými cukry, což jsou ty různé laciné sladkosti, ale i sladké pečivo. To jsou věci, které nemusí být v základní sazbě, ale není důvod, proč jim rozrejpávat složení, pokud si je někdo přesně z toho důvodu zaplatit chce a likvidovat se za své.
Přijde mi to zbytečné a překomplikované, buď si vygůgluju tel. číslo, nebo se ještě lépe zeptám na některé z lokálních skupin (popř. skupin určitého zaměření) a lidé tam přihodí rovnou i reference, popř. fotky práce.
Mimochodem - známí takhle najali na renovaci provozovny nějakého lempla s krásným webem a nakonec horkotěžko sháněli někoho, kdo to po něm opraví, protože tam měl fotky "zakázek", které sám vůbec nemohl dělat (takže nejspíš bůhvíodkud kradené).
Jenže ti, jejichž hlasy by propadly, by stejně v případě preference větší strany nejvíc volili ANO, takže co se tím reálně řeší? 😄 Popř. SPD - a tím se jako něco zlepší? To snad radši ať to opravdu propadne, aspoň lidé udělají chybu, za kterou si stojí, ne tu, kterou jim nadiktoval nějaký novinář. Možná je nakonec opravdu lepší stabilní strana, co dělá něco, co se mi nelíbí, než (další) 4 roky totálního chaosu.
No nevím, sice oceňuji myšlenku, že by se měly podpořit pracující rodiče víc dětí, o to nic, ale tohle mi přijde jako vyloženě líný krok, takové držhubné.
Pokud se 15 let zvládlo neudělat nic pro silné ročníky, myslím, že to lidem jen prezentovalo, jak to reálně dopadne, když ty děti budou mít a stát je bude jen držet roky pod krkem a ve stresu.
A nějaké jednorázové příspěvky typu 5000 před začátkem šk. roku jednou za tisíciletí nijak nevyváží třeba likvidaci dětských skupin nebo zkomplikování práce na dohodu (kterou zhusta využívají právě rodiče).
Ponižující šmejdění na účtech a v majetku lidí výměnou za pár korun přídavku na dítě v případě, že se taková rodina octne v nouzi (což se může stát poměrně snadno), asi taky dost lidí odradí.
V článku o mýtech by mě potěšilo ještě jedno uvedení věci na pravou míru: hodně se mluví o tom, že OSVČ, kteří daní paušálem, ÚP pro dávky započítává polovinu průměrné mzdy v daném období, což může být zásadně menší částka, než reálně vydělávají.
Ale velmi málo se mluví o tom, že OSVČ, kteří vydělávají málo, nicméně nemohou vydělávat víc a současně neseženou zaměstnání, které by odpovídalo jejich situaci (např. neformálně pečující, samoživitelé s malými/nemocnými dětmi), ÚP také počítá jako příjem tuto tabulkovou hodnotu, ačkoli mají před sebou jejich daňové přiznání a vidí, že to neodpovídá. Tj. lidé, kteří pracují aspoň tak, jak mohou, jsou fakticky demotivování systémem nedělat nic (protože to kolikrát vychází v součtu líp), nebo alespoň trestaní za to, že se snaží aspoň něco vydělávat a jít třeba těm dětem příkladem, že práce je normální.
Tj. pokud si vydělají např. 13000 čistého jako OSVČ, ÚP jim počítá nějakých 19000 čistého; oproti tomu člověk, který si vydělá 13000 čistého prací na zkr. úvazek, se počítá jen těch 13. Nedává to moc smysl.
14
Sledujících
0
Sleduje
14
Sledujících
0
Sleduje
Že všichni řeší sezení u telefonu (nebo chození s telefonem, tj. pohyb!), ale nikdo nevidí, že je to v prvé řadě škola, která drží děti bez pohybu hodiny denně.
Na spoustě škol musí děti sedět i o malých přestávkách, běhat nesmí vůbec...
Měli jsme děti na škole, kde je o "velké přestávce" v zimě v létě vypustili na hřiště rejdit, a když ztrácely pozornost, dělaly ve třídě několik minut různého poskakování (byla to malá - ale nealternativní - škola bez zvonění se spojenými třídami); když to někomu, kdo má dítě na sídlištní velkokapacitní "fabrice," řekneme, ani nám to nevěří...
Také by v 21. století možná bylo vhodné, aby se mohly k věci vyjádřit i ty děti... třeba je pohyb baví, ale úplně jinak, než jim ho rvou do chřtánu namachrovaní sporťáci.