Pravdoláskař, havlista, kavárna.
Každá vláda vždycky vykládá, jak je školství její prioritou. A přitom se za třicet let nepodařilo něco udělat s tím, aby školství jen neutvrzovalo sociální status. Řekl bych, že je to naše největší porevoluční selhání. Vlastně zločin na dětech, na budoucnosti. Stát plýtvá svými talenty. Z toho pak plyne nespočet všudypřítomných důsledků.
Epidemie covidu nám přinesla jedno užitečné poznání, o které bychom jinak byli ochuzeni, resp. mohlo by přijít v momentě mnohem fatálnějším. Desítkami let vzdělávání, popularizaci vědy a všeobecné dostupnosti nejnovějších poznatků jsme byli uklimbáni a bláhově jsme si mysleli, že iracionalita, hloupost a totální tmářství dávno zmizely z cesty. Ale antivaxerské hnutí ukázalo, že stupidita patří k základnímu vybavení obrovského segmentu populace, který má bohužel v dnešním světě tak silný hlas a tolik možností věci ovlivnit, že tak ke škodě nás všech na každém kroku činí.
Myslím, že zrovna hulvátství je něco, co by mělo zmizet z politiky jako takové úplně bez ohledu na stranické rozdíly. Bylo to totiž hulvátství, jak na straně nabídky tak poptávky, které nám přineslo Zemana, Babiše, Okamuru a všechny ty salonfähig fašouny ještě za nimi. Ale stejné hulvátství nám přivedlo i Macka, Topolánka, Čunka, Ratha a nespočet dalších podivných figur ve středu i napravo. Dokud budeme akceptovat známé “otevírání diskuse” – to znamená říci nějakou nehoráznost a potom už se jí nezbavit dalších 20 let – a dokud budeme tolerovat přístup ve stylu “mluví a jedná sice jako řeznický pes, ale poslouchejme raději, co říká”, mnoho se neposuneme. Přinejmenším v politice, nebo vlastně šířeji ve veřejném prostoru by mělo platit “pokud mluvíš a jednáš jako ten řeznický pes, nezajímá nás, co chceš říci. Nejdřív se nauč ovládat a normálně vyjadřovat, a teprve potom to zkus znovu.”
Pravdoláskař, havlista, kavárna.
226
Sledujících
9
Sleduje
Pravdoláskař, havlista, kavárna.
226
Sledujících
9
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Skutečnost je, že my Češi jsme se na Slovensko většinou koukali dosti paternalisticky, velmi snadno jsme si udělali rovnítko mezi pojmy československý a český. Úspěchy někdejšího Československa jsou prostě naše úspěchy a Slovensko, nic si nenalhávejme, byla prostě taková vzdálenější Morava s horami. Nejlépe to bylo vidět na tom, jak jsme se vypořádali s vlajkou: naprosto beze studu a vzdor vlastním slibům jsme si prostě nechali tu československou, která ovšem přímo vznikla pro společný stát a nikdy nepatřila historicky Čechům. Dokonce se našly relevantní hlasy – připomínám, že to tehdy byl dokonce premiér! – které se snažily znovu oživit značku “made in Czechoslovakia”, ovšem čistě pro nás. K tomu si připočtěte vzpomínky na vojnu a sladkobolné dojetí z té “chybějící části naší hymny”, ke které se řada z nás pořád ukřivděně nadechuje, a máte ten obrázek celkem vypovídající.
5 odpovědí