To člověka docela hřeje u srdce, když ruský diktátor a slovenský premiér mají takovou péči o nějakou sochu v bůhví které pražské obecní kůlně. To nemají ani jeden nic důležitějšího na práci?

Přesně, nejde o samotnou délku. Ad Astra jsem taky prospal, koukám, že jsme na tom dost podobně. Na Minecraft šla naštěstí pro mě žena.

To máte pravdu. Když bylo v kině to dilema mezi Barbie a Oppenheimerem, šel jsem rovnou na Barbie, protože na to jsem se těšil a doufal jsem, že to bude legrace. Z toho filmu jsem byl nadšený, smál jsem se od začátku do konce a opravdu jsem si to užil. Oppenheimera jsem nechal na později a podíval se na něj minulý týden. Ale byla to příšerná nuda, samí důležití lidé, kteří se strašně důležitě tvářili a říkali samé důležité věci, nakonec jsem to ani nedokoukal a byl jsem rád, že jsem se tenkrát rozhodl pro Barbie. To ještě zlatá Duna.

Mně taky ne. Přišlo mi to od začátku jako taková legrační pitomost. Ani rytíři, ani opravdové sci-fi.

To je slovo dávno používané a známé, poněkud nejasného původu. Znamená to železniční nadšenec.

Na tohle se moc těším. Můj prapraděda tam tehdy pracoval jako dílovedoucí, nevím přesně, které úseky stavby či konkrétní budovy řídil, ale to je jedno.

Ukrajinci by měli vymyslet – a západ by jim k tomu měl dodat maximum zpravodajských informací a výzbroje – jak ty korejské lodě potápět. Je to regulérní vojenský cíl.

No ono právě záleží na tom jazyku, protože si to každý říká jinak. Léon je to francouzsky, Leone zas italsky, v angličtině nebo němčině je to Leo, latinsky taky a my mu říkáme Lev.

Ve skutečnosti jména hlav států překládá kdekdo. Ony ty panovnické šlechtické rody ostatně bývaly velmi kosmopolitní a bylo naprosto běžné už tenkrát že si ta jména přizpůsobovali podle různých států.

Furiosa mi tedy připadala dost zoufalá. Nejlegračnější mi připadalo, jak byl ten postapokalyptický svět asepticky čisťoučký. Všechna ta auta svařovaná kdoví z čeho se jen blýskala, nic nebylo špinavé a zpocené, ani pořádně rezavé. Namísto opravdových pankáčů to byli hipsteři s “roztrhanými” kalhotami od Diora, drahou vůni “benzín a olej” od Rabaneho a s botami za desítku.

Mě do toho netahejte. Já jsem sice vládní volič, ale nikomu jsem nikdy neřekl dezolát, považuju to za hnusný výraz a tyhle paušální nálepky nesnáším úplně stejně, ať jsou míněny vůči komukoliv. Neříkám koblihy, neříkám dezoláti, dokonce ani chlastenci, ačkoliv je to skvělé slovo. Jsem schopný pochopit a respektovat, že někdo jiný má jiné názory a jiné priority, od toho máme demokracii. Pokud se shodneme alespoň na elementárních způsobech, jsem spokojen.

Dovedete si představit, že by kterýkoli dobový text připouštěl, že se autor může mýlit, že je možné se na věc dívat i jinak?

Bohužel.

Zjednodušeně řečeno ano. Hezkou neděli i vám.

OK. Takže pokud to vezmeme trochu konkrétněji, pak máme u té hudby dvě složky, které můžeme hodnotit samostatně: složku skladební a složku interpretační. U té první jde o takové věci jako zvládnutí formy, což u formy písničky může obsahovat takové věci, jako třeba že tam nejsou nesmysly v harmonizaci případně vedení hlasů, že z těch jednotlivých slok nečouhají nějaké divnosti jen proto, aby se tam vešlo slovo navíc a tak. Pak je tu hledisko originality, tedy zda to třeba není plagiát nebo jenom stokrát slyšené klišé. Co se textu týče, platí v zásadě totéž a k tomu třeba věci jako správnost přízvuku, což je častá bolest českých textařů. Samozřejmě zvládnutí jazyka a verše, samozřejmě zase originalita a k tomu navíc nějaké případné sdělení. A i zde lze posoudit, zda to není pouze další textařské klišé, kterých jsou mraky a které mají stejný smysl, tedy zaplnit pár slabik pokud možno dlouhými vokály. A u stránky interpretační je to jasné, tedy jednoduše jak je to zahrané. Tam lze hodnotit intonaci, frázování, rytmus, dynamiku, souhru atd. To všechno jsou objektivní kritéria. Trochu potíž nastává u kombinace autor/interpret, typicky třeba u písničkářů. Tam není mimořádné, že instrumentální výkon za mnoho nestojí, zazpívané je to falešně, ale má to silnou originalitu a sdělení, je to jaksi nedělitelný tvar.

P.S. Víte, já se velmi zdráhám označit jakoukoliv skladbu za brak, jde mi spíš o ten opačný pohled, tedy že spousta lidí argumentuje ve smyslu “X je slavnější než Y, takže dělá lepší hudbu”.

To už zase povážlivě směšujete ty dvě kategorie, tedy kvalitu a popularitu. Pokud je skladba objektivně brak, může ji jiný sice subjektivně vnímat jako hodnotné dílo, ale na její skutečné kvalitě to nic nemění. V tomhle ohledu to skutečně je věc názoru. Jenže to se spíš bavíme odlišném obsahu téhož pojmu různé hodnotitele.

Z Duny jsem měl stejný pocit. Po prvních třech hodinách jsem zjistil, že to byla teprve hodina.

Já jsem žádné texty nehodnotil. Ostatně ani je neznám.

Trolly nekrmím, izvinítě.