adéla knapová

Od začátku války o Ukrajinu uteklo nelegálně do zahraničí díky korupci a úplatkům minimálně několik set tisíc mužů v produktivním věku. Přesná čísla nejsou známá, podle některých jde dokonce o miliony.

Jedním z nejbolestnějších problémů Ukrajiny je mobilizace. Nucená, násilná a extrémně nespravedlivá. Ti, kdo za svou zemi bojovat chtěli, dávno narukovali. Současně ale statisíce bojeschopných Ukrajinců za pomoci úplatků utekli za hranice nebo si koupili „pardon“.

Je morální a správné radovat se a být šťastný, zatímco kolem nás jiní nepředstavitelně trpí a svět se řítí do záhuby?

V úterý 4. března dopoledne byly zveřejněny širší nominace na ceny Magnesia Litera. Zejména u prózy i publicistiky jde o knihy hojně recenzované, o nichž si mohli přečíst i čtenáři Reflexu. Podívejme se na jednotlivé tituly blíže, nejen prostřednictvím anotací, které sepsaly jednotlivé pětičlenné (a u tří žánrových kategorií tříčlenné) poroty. Tři finální nominace každé z jedenácti statutárních cen budou oznámeny 17. března na tiskové konferenci, slavnostní vyhlášení vítězů proběhne ve Stavovském divadle v sobotu 18. dubna. Večer bude vysílán jako obyčejně na ČT Art.

U příležitosti končícího čtvrtého roku ruské válečné agrese na Ukrajině se čím dál častěji hovoří o problémech, jež tato válka způsobuje v samotném Rusku.

Ukrajina se snaží přežít nejtěžší zimu od konce druhé světové války. Rusko, které tu vede vyhlazovací válku, využívá kruté arktické mrazy jako zbraň. Na jejich podporu ještě nasadilo další nástroj hromadného ničení, a sice lež.

Ze světa čím dál častěji zaznívá, že by Ukrajina měla v rámci co nejrychlejšího dosažení míru konečně přistoupit na klíčový ruský požadavek a vzdát se Donbasu.

Ukrajinci uštědřili celému světu lekci téměř biblických rozměrů. A sice, že naděje a odhodlání mohou být mocnější než násobně silnější a větší nepřítel.

Co všechno najdete ve čtvrteční příloze deníku Právo Salon?

Válka na Ukrajině unavuje čím dál víc lidí. Češi nejsou výjimkou. Koneckonců brutální ruská agrese se nás přímo netýká, odehrává se „kdesi“ na východní hranici Evropy a trvá už čtyři roky. Člověk si zvykne na všechno. Dokonce i my tady v Charkově.

Chtěla jsem vás dnes s sebou vzít do deokupovaných vesnic. Tedy do těch částí Charkovské oblasti, kterých se po začátku velké války zmocnili ruští agresoři, ale ukrajinští obránci je osvobodili a dnes tam aspoň částečně žijí původní obyvatelé.

Andrej Babiš byl jmenován premiérem a my stále ještě nevíme, jak se reálně staví k válce na Ukrajině. Během předvolebního boje často tuto ruskou vyhlazovací válku bagatelizoval a naznačoval, že není důvod, abychom bránící se demokratické evropské zemi tak moc pomáhali.

Compassion in World Farming (CIWF) Česko spouští letošní ročník kampaně Vánoce pro kapry za ukončení prodeje živých ryb do rukou zákazníků. Klíčovou součástí kampaně je petice, která míří na nový Parlament a Ministerstvo zemědělství. Petici mohou lidé podepsat na webových stránkách rybolove.cz .

Compassion in World Farming (CIWF) Česko spouští letošní ročník kampaně Vánoce pro kapry za ukončení prodeje živých ryb do rukou zákazníků. Klíčovou součástí kampaně je petice, která míří na nový Parlament a Ministerstvo zemědělství. Petici mohou lidé podepsat na webových stránkách rybolove.cz.

Utrpení živých ryb se na Vánoce stává opět realitou. Spousta lidí má pochopitelně vánoční svátky spojené s živou rybou. Kapr plovoucí doma ve vaně se řadí mezi jakousi klasiku a tradiční vánoční zvyky. V současné době se ale situace už několik let mění a prodej živých ryb se stává jakýmsi synonymem pro jejich trápení a příliš krutou smrt provázenou trýzněním. Ostatně svědčí o tom jak kampaň nazvaná Vánoce pro kapry, tak i veřejné průzkumy.

Možná v nahrávce za mnou slyšíte nepříjemný hukot. To jsou diesel agregáty. Už nedomyslitelně patří k životu na Ukrajině. Umožňují válkou decimované zemi alespoň částečně fungovat během blackoutů, které jsou důsledkem ruských vzdušných útoků.

Rusko mír na Ukrajině nechce. Žádná vyjednávání na tom nic nemění. Naopak. Rusové využívají každou podobnou diplomatickou událost k masovým útokům na ukrajinské civilisty a kritickou energetickou infrastrukturu.

Rusko v noci na dnešek zaútočilo masově na východ i západ Ukrajiny. Znovu umíraly desítky nevinných civilistů. Charkov, kde část roku žiju, atakovalo minimálně devatenáct dronů, počet obětí se upřesňuje, jen zraněných je ale už téměř padesát.

Listopad je teprve v polovině, ale už nyní je jasné, že Ukrajinu čeká nejtěžší válečná zima vůbec. Bohužel nejen kvůli situaci na frontě, kde ruští agresoři i díky až desetinásobné přesile pomalu dál postupují.

Rusko je teroristický stát. To není zveličená fráze, ale tady na Charkivštině, kde většinu roku žiju, každodenní realita.

Dnešní trefu natáčím ve Lvově. Cestou z Česka zpět do Charkova, kde většinu roku žiju. Je to vždycky skok z jedné reality do druhé, dramaticky odlišné.

Není to ani dva týdny, co Donald Trump sdělil světu, že podle něj musí Ukrajinci začít na ruského agresora útočit. A Spojené státy k tomu statečně se bránící zemi poskytnou účinné zbraně.

Donald Trump se zlobí, že nedostal Nobelovu cenu míru, přestože si o ni několikrát otevřeně řekl. Švédská akademie však udělala dobře, když mu ji neudělila.

Přerovnávání knihovny není jen mechanické přesouvání svazků z jedné police na druhou. Každá kniha je jako starý známý, který mlčky čeká, až mu člověk znovu věnuje pozornost.

Nejen na Ukrajině se v souvislosti s našimi parlamentními volbami ptají, jak je možné, že máme tak krátkou paměť a dopřáváme tolik prostoru prorusky a antidemokraticky laděným stranám?

Na centrum Charkova, kde část roku žiju, zaútočilo Rusko v noci minimálně osmnácti sebevražednými drony kamikadze.

Natáčím dnešní trefu ve vlaku ze západu Ukrajiny na východ. Jedu nočním vlakem přes celou zemi, která je ve válce. Už poněkolikáté a jako vždy komfortně a na čas. Přestože v noci na dnešek na ukrajinskou železniční infrastrukturu Rusové masivně útočili.

Polský vzdušný prostor narušilo velké množství ruských útočných dronů. Jeden spadl na obytnou budovu. Další nalezli dál ve vnitrozemí, jiný u běloruských hranic. Naštěstí se to obešlo bez zraněných a mrtvých.

Tady v Charkově začal čtvrtý válečný podzim. Počasí je ideální, babí léto, ukončení bojů ale není o nic blíž než loni.

Mírová jednání zatím bohužel k ničemu nevedla. Rusko pokračuje v útocích a dál vraždí nevinné ukrajinské civilisty. Zdá se, že i my v Evropě a Česku jsme si na válku na Ukrajině už tak trochu zvykli. Unavila nás.

Jednání Volodymyra Zelenského a zástupců Evropy s prezidentem Spojených států, které proběhlo v nebývale přátelské atmosféře, vyvolalo u mnohých představu, že je konec války v podstatě tady.

Pro Ukrajince to byl zlý sen, který se zhmotnil. Američtí vojáci uctivě rozvinuli červený koberec pro aktuálně nejbrutálnějšího masového vraha, ruského diktátora, muže, jehož jazykem jsou strach, vydírání, mučení, genocida…

V pátek se má na Aljašce sejít Donald Trump s Vladimirem Putinem. Je to možná první jednání o míru, které opravdu pozorně sledují i Ukrajinci u frontových linií. Kvůli naději na možné alespoň částečné zastavení bojů. Tady v Charkově, kde jsem, v to mnozí doufají, málokdo věří.

Donald Trump se chystá sejít s Vladimírem Putinem a vzápětí poté zřejmě také s Volodymyrem Zelenským. Místo setkání je už domluveno, termín zatím ne, pravděpodobně příští nebo přespříští týden. Mezitím v pátek uplyne ono slavné ultimátum, jež Trump Rusku dal na ukončení války na Ukrajině. Jinak prý uvalí na Rusko tvrdé sekundární sankce. Toho se má Putin velmi obávat. Ovšem těžko říct, ruský prezident se dosud ani jednou nezachoval tak, jak ten americký predikoval.